Začíná zima, na dálnici sníh a posypové vozy, které opravdu solí, nefunkční mýtný systém a popadané stromy na Slovensku

Včera a v noci na dnešek začala ve vyšších polohách České republiky regulérní zima. Od minulého týdne meteorologové předpovídali silný vítr, který může místy dosahovat síly orkánu, ve vyšších polohách sněžení. Vše se do puntíku splnilo.

Z neděle na pondělí jsem vyjížděl na svoji linku Modletice – Senec(SK) – Modletice. Odpoledne a k večeru jsem začal pozorně sledovat informace z dálnice D1 a D2 a zároveň předpověď počasí na Windy. Na dálnicích stále probíhají stavební práce na její modernizaci, tak je lepší být připraven. Nic nenasvědčovalo, že by jízda měl být s problémy. Počasí v pohodě, mimo nárazového větru, provoz plynulý.

Již cestou do práce se počasí začalo měnit, od zastávky busu k další zastávce. V předpředposlední bylo sucho, v předposlední začalo pršet a na konečné začalo sněžit. Super, jídlo na cestu jsem měl v papírové, ekologické, tašce z Lidlu. Prvních pět minut jsem přečkal schovaný v autobusové zastávce. Vítr polevil, tak jsem vyrazil na cestu k firmě. Těšil jsem se do vyhřátého kamionu, když jsem si v sobotu ráno naprogramoval vytápění.

Omyl. Nezávislé topení nevytápělo. „Takže jsem to opět programoval na jiný den.„, pomyslel jsem si. Zase chyba. Počítač hlásil nízký stav nabití akumulátorů! U rok starých baterií docela problém. Nastartoval jsem a nechal auto klapat, aspoň se tam udělá trochu tepla. Ze sobotního rána jsem měl „na place“ neuklizené návěsy, tak jsem se šel zahřát prací. Po hodině přestalo sněžit, pršet i vítr se sklidnil.

Po půlnoci jsem vyjel, abych měl časovou rezervu, pro případ, že bych musel cestou dělat pauzu. Za normálních okolnosti mi trvá cesta z Modletic do Sence, lehce přes čtyři hodiny. Waze ukazoval několik kolon, náledí na silnici a Zelená vlna informovala o hustém sněžení v okolí Humpolce. Jistota je jistota.

První komplikace hned po nájezdu na dálnici. Rozbředlý sníh vytvářel mezi jízdními pruhy ostrůvky, takže nikdo přeci nebude předjíždět. A protože první v koloně jede padesát, pojedeme všichni padesát. Nene, cesta je daleká a kdo se bojí, má zůstat stát. Hupky pěkně do levého a tradá, jedem! Naši skladníci umí nakládat, není potřeba se bát trochy sněhu. Rozbředlého. Vždyť ani nemrzlo! Za odbočkou na Popovice jsem je měl už všechny za sebou. To samé se opakovalo mezi 80-100km. Kupodivu a za to musím ŘSD pochválit, jsem mezi 56-94km viděl 6 (slovy šest) posypových vozů, které opravdu solily. Letos budou silničáři opravdu na zimu připravení!!!

U Jihlavy po sněhu ani památky. Sem tam vyvrácený BigBoard, i s českou vlajkou. Aspoň bude jejich odstranění rychlejší. U Měřína suchá dálnice. „Krásná práce„, říkám si a pozoruji hvězdy, které jsou najednou vidět mraky. Mé nadšení nemělo mít dlouhé trvání. U Velkého Meziříčí si začínám uvědomovat, že občas neslyším pípnutí mýtné jednotky! Vypnu rádio a zaposlouchám se do zvukových signálů. Nemít zaplacené mýto, to je problém! Už s tím jednu zkušenost mám. Mýtná brána – píp. Další – ticho. Další – píp. Další – ticho. Další – ticho. To není samo sebou. Zastavuji na Devíti křížích, jdu doplatit mýto a vyměnit jednotku. Už od dveří na mne rozesmátý personál volá, že mýto nefunguje, že jsem už asi třicátý a že ho musím doplatit před hranicí na Slovensko. Jak vědí kam jedu? Lepím jednotku zpět na sklo a jedu dál. Mýtná brána – píp! Další – píp! To jsem blázen. Další pumpa je až MOL v Brně. Zastavuji, sundavám jednotku z okna, beru platební kartu a jdu. Usměvavý personá hned ví o co jde. „Na Devíti křížích mi řekli, že systém nejde.„, hned hlásím, abych kdyžtak nemusel přes celou pumpu. Systém v Brně asi jde, protože bez problému mi vyjedou celou trasu a zakroužkují brány, kde mi mýto nebylo odečteno. Mimochodem, těch bran bylo celkem osm, první již na 41km!!!! Naprosto skvělý a ochotný personál. Doplácím mýto a odjíždím. Celní správa o výpadku vím a údajně by za to neměla řidiče trestat když se opozdí s doplacením. Jistota je jistota a mám klid, že už na to nemusím myslet.

Na hranice se Slovenskem klid a pohoda. Vítr fouká do zad, průměrná spotřeba se pomalu snižuje, taková cesta je naprosto super. Přejíždím hranice a …. Déšť, sníh! Nic z toho. Je krásně jasno, dokonce je tu i 6°C. Vítr se tu prohnal určitě taky. Kolem dálnice je spousta popadaných stromů. Některé jsou padnuté až do odstavného pruhu, na některých je vidět zásah hasičů. Většinou však padly přes ochranné pletivo, které brání zvěři ve vniknutí na dálnici. Od hranic do Bratislavy je víc padlých stromů, než na celé dálnici D1 a D2 v České republice.

No, zima je tady, buďte opatrní, ať se vždy bezpečně dostanete do cíle. 😀

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s