Jak se z tříminutového přestupu, stane dvouhodinové čekání, aneb, konečná stanice je důležitá!

V poslední době jsem zjistil, že cestování vlakem, se mi líbí, čím dál víc. Pro někoho, kdo tráví většinu dne za volantem, jako já, je cestování vlakem, příjemná změna. Pro někoho, s podobným orientačním smyslem, jako mám já, se cestování vlakem, stává malým dobrodružstvím. A když cestujete, do co nejmenší cílové stanice, s několika přestupy, očekávejte zážitek, víc než stoprocentně. 

I rozhodl jsem se jednoho dne, že rok je dlouhá doba a mohl bych konečně splnit slib. Před více než rokem, jsme se s kamarádem shodli, že se musíme jednoho dne sejít a u dobrého jídla a pití a probrat radosti a starosti života. Zní to divně, při skutečnosti, že se vidíme poměrně často. Ale, …. Vždyť to znáte, je sejít se a sejít se. Slovo, dalo slovo a přostřednictvím telefonní linky byl stanoven datum. 

Jak už jsem napsal, jezdím k němu často, autem. Tentokrát jsem se rozhodl využít služeb Českých drah. Místem, kde bydlí, procházejí koleje a jak jsem zjistil, občas tudy projede i vlak. A zastavuje! 😀 Vyhledat správné spojení a nákup jízdenky, nebylo nic složitého. Natrénováno už mám. 

Nastal den D, hodina H a já se ocitl na Masarykově nádraží, odkud odjížděl rychlík, do první přestupní stanice. Při označení vlaku R, jako rychlík, jsem si představil tažnou lokomotivu, s řadou vagónu. Lákalo mě, koupit si místenku, i když byla zadarmo. 😉 Na nádraží jsem si na info tabuli vyhladal příslušný spoj a vyrazil na nástupiště. První, co mě mělo již na Masaryčce varovat, byla absence lokomotivy s vagóny. Na všech nástupištích stály soupravy City Elefant. Naprosto zmateně jsem stál na nástupišti a díval se střídavě na displej vlaku, mobilu a kontroloval průjezdní stanice. Marně jsem hledal průvodčího, abych se informoval. Cílová stanice i čas odjezdu na info tabuli, na nástupišti, odpovídala informaci v mobilní aplikaci. Po chvilce váhání jsem nastoupil. Marně jsem přemýšlel, jak bych asi hledal rezervovanou sedačku. Vlak se rozjel a já si pomyslel: „Děj se vůle boží, hlavně ať stihnu přestup na další spoj.“ a kochal se cestou po levém břehu Vltavy. 

Po půl hodině jsem z vlaku vystoupil na první a v té chvíli, jsem doufal, i poslední přestupní stanici. Bez větších problémů jsem našel nástupiště, odkud měl odjíždět následný spoj. Na přestup jsem měl tři minuty! Jenže! A tady to všechno začalo. Po obou stranách nástupiště stály čtyři vagóny a na každém z nich cedule s jinou cílovou stanicí. Než jsem se zorientoval, první z nich odjížděl. Opět nikde žádný průvodčí! 😮 Podle info tabule nad nástupištěm jsem nastoupil do vagónu, o kterém jsem si myslel, že mě doveze do cíle mé cesty. Ve chvíli, kdy jsem se pohodlně usadil, všiml jsem si, že čas odjezdu mého spoje je dávno pryč a vlak stále stojí u nástupiště. Nikde žádné info, že by měl mít vlak zpoždění. A v tom mi to došlo! Jsem ve špatném vlaku! Ve chvíli, kdy jsem vystoupil, se vlak rozjel a zmizel za zatáčkou. Po něm i zbylé vlaky a já zůstal osamocen na nástupišti, s bundou v jedné a batohem v druhé ruce. Ano, ten první, byl ten můj!

Ještě chvíli jsem postával na nástupišti, měl strašnou chuť na cigáro a byl ještě víc nasraný. První jsem odeslal kamarádovi SMSku, že vlak mi ujel, našel cestu z nádraží a zapálil si. Vyfukoval jsem kouř do deště, který se na mne snášel a přemýšlel, jak se dostat do cíle. Posadil jsem se na lavičku v čekárně a jal se v mobilní aplikaci hledat další spoj. První další možný odjížděl za 1:50hod.! Co budu dělat v cizím městě, v mizerném počasí a bez nálady? Vyndal jsem z batohu sluchátka a zaposlouchal se do audioknihy, kterou jsem před odjezdem nahrál do mobilu. Jak prozíravé!

Proseděl jsem v čekárně 1,5hod., vykouřil tři cigarety, vypil dvě kafe, pozoroval procházející cestující a poslouchal skvělou knihu. Ta jediná mi vrátila náladu a chuť na další cestování. Dvacet minut před odjezdem, jsem se u pokladny informoval, jestli mohu pokračovat na již zakoupenou jízdenku, protože jsem nyní musel ještě jednou přestupovat a měl jsem pocit, že vlak jede jinudy. S potutelným výrazem v obličeji, mi pokladník sdělil, že si musím koupit jízdenku novou. Teď už vím, že kecal a já si cestu prodražil o 68Kč. Hajzl!

S dostatečným předstihem jsem došel na nástupiště, kde už jsem stál před dvěma hodinama. A opět na nástupišti čtyři vagóny, každý do jiné cílové stanice. Našel jsem ten s cílovou stanicí, kde jsem měl opět přestupovat. Stejně jsem se zeptal již usazených cestujících, jestli tam ten vlak opravdu jede. Prý jo, ale přes Pardubice! 😮 Nenechal jsem se zaskočit a poděkoval jsem jim s dovětkem, hlavně abych stihl přestup. Divně se culili, přesto jsem se pohodlně usadil. Jak jsem posléze zjistil, vlaky na těchto linkách nemají průvodčí, tak bych se stejně neměl koho zeptat. A hlavně, většinu cesty jsem byl ve vlaku sám. Vtipálci vystoupili na druhé zastávce. 

  

Po další půlhodině jsem vystoupil z vlaku na dalším přestupním bodu. Byla už tma, chtělo se mi strašně čůrat, měl jsem chuť na další kafe a cigáro. Následující spoj odjížděl za 30 minut. Divné, na této trati všechno trvá kolem půl hodiny. 😀 V čekárně jsem našel automat na kafe a zavřené záchody. Nejprve jsem za nádražní budovou našel potěmnělý kout, kde jsem vykonal potřebu a u toho si s chutí zakouřil. V tu chvíli odjížděl vlak směrem, odkud jsem přijel, výpravčí zamkl čekárnu a já zůstal bez kávy. „Doprdele!„, kolikrát jsem toto slovo za ten den už řekl? Co se ještě stane?

Po celou dobu, co jsem čekal na poslední spoj, jsem se díval na vlak, kterým jsem přijel, stojícím stále na stejném místě. Čekal jsem a říkal si, že ještě jednou špatně přestoupím a vracím se domu. Deset minut před odjezdem, začali do vlaku nastupovat cestující. Jen ze zvědavosti jsem se šel podívat, kam že to jede. K mému úžasu tam, kam potřebuju! Ty vole a já skoro půl hodiny mrznul venku! 😮 Ve vlaku bylo příjemné teplo a já uvěřil, že do cíle dorazím!

Možná vás to překvapí, ale po další půlhodině jsem opravdu vystoupil v cíli cesty. S dvou hodinovým zpožděním, za tmy, v dešti a  vůbec jsem netušil, kterým směrem se vydat. Znám to místo za světla a z úplně jiné strany. 😮 Jen jsem si zapálil, v dálce se objevila světla auta a moje záchrana dorazila! 🙂

Co vám budu povídat, večer se náramně povedl. Viděl jsem (za tmy) zajímavá místa, ochutnal dobré pivo (ne jedno), jedl skvělé jídlo a poznal úžasné lidi. Za tu cestu to stálo!

A malé doporučení na závěr. Vždy si před cestou zjistěte, jaká je cílová stanice dopravního prostředku, kterým se rozhodnete cestovat! Ta je na autobusu i vlaku vždy. 😉

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Jak se z tříminutového přestupu, stane dvouhodinové čekání, aneb, konečná stanice je důležitá!

  1. jolana88 napsal:

    🙂 Určitě neuškodí si krom cílové stanice zjistit i platnost jízdenky 😉 PS: nechala bych si ty peníze vrátit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s