Neboj se a jdi do toho!

Kdysi jsem se kamaráda Luďka ptal, co by měl člověk udělat, aby dokázal věrně zachytit skicu toho co vidí, nebo co si představuje. „To je naprosto jednoduché. Stačí mít papír, tužku a umět si představit, co chci namalovat.„, odpověděl.

Středa, 17 hod., vagón metra. Ob sedačku vedle mne dosedá mladý muž. Spíš ještě kluk. Trochu zanedbaného zevnějšku, ale určitě ne bezdomovec. Z batohu, který před dosednutím položil na zem, vytahuje skicák. Ještě chvilku loví v batohu a vyndavá plechové pouzdro na tužky. V tu chvíli se začíná stávat objektem, pro první zvědavé oči spolucestujících. Vybírá v plechovém pouzdru správnou tužku. Otvírá skicák, na čistém listu papíru a chystá se tvořit. Důkladně zkoumá hrot tužky. Zřejmě se mu zdá málo ostrý, vyndavá z batohu nůž na koberce a seřezává špičku tužky, do ještě ostřejšího hrotu. Při každém poskočení vagónu, se mu daří, již skoro-hotovou špičku přeříznout. Jestli si ho do té chvíle ve vagónu nikdo nevšiml, tak jeho, čím dál hlasitější nadávky, upoutají pozornost posledních „nevědomých“. O dvě stanice později, nastoupivší turisté, jej se zájmem fotí. Budiž jim to odpuštěnou. Po dalších pěti zastávkách, je pod nebohým malířem, hromádka tuhy, odřezků dřeva a ve skicáku ani čárka. Na Vyšehradě vše podrážděně naházel do batohu a vystupil. Celý vagón jej pozoruje, přes skla vozu a zavírajících se dveří. V očích cestujících lze číst zklamání, že nebyli svědky vzniku nového díla. Nebo snad soucit, že se mu v kolébajícím dopravním prostředku, nepodařilo tužku ořezat? Těžko říct. 

Shodou okolností, téhož dne večer, telefonuji s kamarádem Luďkem. Nevyprávěl jsem mu tento zážitek, ale dlouho jsme mluvili o skutečnosti, že by se člověk neměl bát a stydět, dělat to, co ho baví. Někdy je to jen relax a uvolnění, jindy nutná součást našeho života, která nám pomáhá v pohybu vpřed. 

Takže se ničeho nebojte a jděte do toho!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice z mobilu se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Neboj se a jdi do toho!

  1. Pingback: Já si snad ty umělce v metru vylosoval! | zápisník @jiproch

  2. jolana88 napsal:

    Nebudu za vzornou a chápající – být „tvůrčí“ kdykoli a kdekoli – taky není nej. Bezohledně nadělat svinčík, protože mám skicák? Díky, ne. Tudíž v mých očích by, rozhodně, při svém odchodu zklamání z toho, že nemůžu být svědkem vzniku „krásna“ (a to si říkám kdovíjestli), neviděl.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s