Lov, lovec a „úlovek“!

Vyrážím na lov! Nemám hlad, mám chuť. Na něco malého, sladkého. Dopoledne jsem na internetu obhlédnul terén. Zvolil nejlepší trasu a vybral body, podle kterých se budu orientovat. Skutečnost, že jako hlavní záchytný bod, jsem zvolil policejní služebnu, se mi jeví, jako paradox. Pro jistotu jsem cílový bod zanesl i do navigace v telefonu. Jistota je jistota. Nemohu si dovolit bloudit, můj čas je omezený. S kontaktem jsem domluvený na přesný čas. Doufám, že tam bude včas. Déle jak 20 minut, nemohu na jednom místě čekat. Bylo by to nebezpečné. Potom bych se musel přesunout na jiné stanoviště. Nemáme domluveno jiné místo. Celá akce musí klapnout na první pokus!

Kontakt jsem získal přes další dvě osoby. Čím víc lidí je do toho zapojeno, tím větší je pravděpodobnost, že se něco zasekne. S kontaktem se uvidím poprvé v životě. Možná i naposledy, to závisí na výsledku celé akce a na spokojenosti objednavatele.

Čas do odjezdu trávím opakováním si přístupové a únikové trasy. Při samotné akci nebude čas na improvizace. Místo samotné schůzky, je na celkem rušném místě, kde nebudu vypadat nijak rušivě. V blízkosti je velké nákupní centrum a tudíž zde předpokládám větší koncentraci lidí. Optismus kalí jen množství jednosměrných uliček v cílové oblasti a také skutečnost, že příjezdová komunikace je jen jedna. Chybné odbočení znamená objížďku půlky sídliště a nový pokus o vjezd do správné ulice.

Čas setkání s kontaktem se blíží. V autě zapínám navigaci a vyjíždím. Cestou si zapaluji cigaretu, abych zakryl nervozitu. Jedu známými místy a po očku sleduji navigaci. Jen jednou váhám, ale to proto, že ve chvíli, kdy zastavím na semaforu, si navigace začne myslet, že jedu opačným směrem a začne přepočítávat trasu. Po rozjetí je vše v pořádku. Daří se mi odbočit do správné ulice a cíl je již na dohled.

Moji nervozitu, abych nepůsobil nápadně, rozptyluje předvolební mítink jakési strany, uprostřed sídliště. Všude jsou lidi. Na trávníku, na chodníku, na silnici. Musím být opatrný, v tuto chvíli si nemohu dovolit střet s budoucím voličem. Zbytečně by to upoutalo pozornost davu a to nepotřebuji. I když je silnice primárně určena vozidlům, dnes zde vítězí chodci. Projel jsem davem a pokračuji na smluvené místo.

Parkuji pět minut před domluveným termínem. Sedím v autě a čekám na zazvonění telefonu, že se kurýr blíží. Konečně! Telefon rozeznívá vibrační zvonění! Jsem na druhém konci parkoviště, musím přejet. Jen co zaparkují, vidím ho, jak přichází ke svému vozidlu. Určitě je to on, omyl je vyloučen! Vystupuji a jdu mu naproti. Setkáváme se u jeho auta. Otvírá kufr. Podává mi jednu bednu, sám bere druhou. Obě bedny ukládáme do kufru mého auta. Předávám mu domluvenou hotovost a loučíme se.

Opouštím parkoviště, projíždím shromážděním voličů, kteří právě aplaudují neznámému zpěvákovi, který imituje úspěšnější kolegy. Na první pokus se vymotám ze sídliště, najíždím na hlavní silnici a mířím pryč. Všechno dopadlo dle domluvy. Žádné překvapení, ani jiný zádrhel se nekonal. Byla to čistě odvedená práce. Práce hodna profesionálů!

V kufru mého auta, se vezou dvě bedny krásných, sladkých, jablíček!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice povídky, takhle mi tu žijem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s