Když mráz běhá po zádech!

Když jsem včera psal o chvílích, kdy vychází slunce a jak jsem svoji kariéru za volantem začal na trase Praha – Ostrava – Praha, vzpomněl jsem si na historku, která se mi čas od času vybaví.

Tenkrát jsem s oblibou poslouchal Noční proud Českého rozhlasu. Tehdy ještě na vlnách Radiožurnálu, tudíž napříč celou republikou. Dnes je Noční proud na Regině a mimopražský posluchač si jej může poslechnout jen prostřednictvím internetu. Ale zpět.

Jezdil jsem do Brna, přes Olomouc, Prostějov, směrem na Nový Jičín a přes Kopřivnici do Ostravy. Nevím už kde to bylo, ale v jednom místě se jelo podél řeky, přes most a po druhé straně řeky dál. Znal jsem tu trasu naprosto dokonale, věděl jsem, kde je jaká zatáčka, kde se silnice klopí na jakou stranu, kde je jaká větší díra v silnici. Jednu noc krásnou, letní, noc, si takhle jedu a poslouchám rádio, kde se zrovna vyprávějí příhody s duchařskou tématikou. Nikdy jsem na podobná vyprávění a zážitky nevěřil.

Zaposlouchán do vyprávění jednoho z volajících, jak v ukrutné mlze, při přejezdu mostu nad řekou, se mu zjevila tajemná postava, jsem zjistil, že se blížím k mostu přes řeku. Věděl jsem, že si musím najet do protisměru, u značky 60km/hod., jen lehce ubrat rychlost a v ladném obloučku najedu na most, za ním stejně elegantně sjedu, sešlápnu plyn a jede se dál. Před omezením na šedesátku byla i osmdesátka. Od ní již byl vidět most přes řeku. Jak jsem poslouchal příběh, hodím okem na most, jako pokaždé, jestli z druhé strany nejede jiné auto. Nevěřil jsem vlastním očím, celý most byl v mlze! I teď, když to píšu, naskakuje mi na rukou husí kůže. Zpomalil jsem a opravdu velmi pomalu jsem najížděl na most. Když jsem na druhém konci vyjel z mlhy, hluboce jsem si oddechl, sešlápl plyn a ujížděl pryč.

Neměl jsem tenkrát z toho dobrý pocit. Nevím co to mělo znamenat, jestli to bylo nějaké varování, nebo jen představa v mozku, následkem poslechu vyprávění v rádiu. Nevím, dodnes si to nedokážu vysvětlit. Pravdou je, že podobných zážitků mám za sebou několik. Někdo tomu říká předtucha, někdo šestý smysl, někdo náhoda. Nevím, kam bych se zařadil, ale když mám na silnici divný pocit, dávám si opravdu velký pozor, co se kolem mě děje.

Také míváte divný pocit, předtuchu, nebo nenadálé mrazení po těle?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s