Vítr, déšť a … a prostě květen!

Celý květen to samé. Ráno už to vypadá, že konečně bude hezky, za mraky se snaží klubat slunce, ptáci zpívají (ti se probudili už v dubnu) a tráva po nočním dešti voní. Přijde dopoledne, mraky uzavřou slunce někde nad sebou a mění barvu od šedé do černé. Po obědě se na chvilku smilují (asi si dávají „šlofíka„) a poskytnou slunci mezi sebou mezeru, aby se podívalo na zem. Pokusí se tím navnadit lidi, aby opustili svoje příbytky, zanechali za sebou rozdělanou práci a vrhli se do ulic, nasávat jarní vůně. Ve chvíli, kdy jich je venku dostatečný počet, opět se zatáhne a za mocné podpory větru, si s nimi hrají na honěnou. K večeru zase na chvíli dají prostor slunci. Musí si odpočinout a nabrat sílu na závěr dne. Než slunce stačí vysušit chodníky a lidem zpříjemnit cestu domů, je vítr a déšť, zpět v plné síle.

Koukám z okna, sluníčko svítí. Než se obléknu a nasadím psům obojky, je zataženo. Nedá se nic dělat, ven musíme. Celou dobu pozoruji oblohu. Odkud a kam se mraky ženou, jakou rychlostí a jestli hrozí deštěm. Když zmínku já, nic se neděje. Doma se převléknu do suchého, mokré věci pověsím v koupelně, kde uschnout. Když promoknou psi, musím je vytřít několika ručníky. Ne proto, aby měli suchou srst, ale aby „nezaneřádili“ celý byt. 😉

Teď, když je u nás @kloucek_vnoucek, chodíme často ven s kočárkem. Je to stejné, jako se psy. Pořád člověk hlídá nebe. Pořád kontroluje, jak daleko je od domova, nebo nějakého místa, kde by se v případě deště mohl s kočárkem schovat. Ke kočárku máme pláštěnku, ale deště, zejména v posledních dnech, začnou z nenadání a jsou celkem intenzivní.

V noci, když jsem v práci, je déšť a nárazový vítr také nepříjemný. Jsem před ním schovaný v kabině kamionu, v pohodlí a teple, ale velká plocha návěsu je pro vítr ideální plocha, do které se umí opřít. Když se do toho přidá přívalový déšť, je o zábavu postaráno. S autem to háže na všechny strany a není pořádně nic vidět.

Podobně akrobatické výkony podávám i na centrálním depu, kde se ve větru „vyhozená“ plachta několikrát vrátí. Při horší variantě mě ještě „plácne“ přes obličej. Po úspěšném vyhození plachty a nacouvání k rampě, musím na dalším návěsu plachtu zase zhodit. Když je plná vody, jde to opravdu moc dobře. Nemluvím o tom, že ochranka čekající za návěsem, se už pak nemusí sprchovat, protože je „politá“ vodou, co byla na střeše návěsu. A můžu jim to říkat pořád dokola: „Nestůjte za návěsem, když zhazuji plachtu. A hlavně když prší, nebo je po dešti.

Jak by řekl klasik: „Je to májové počasí.“ Dle předpovědi počasí, by se již příští týden mělo konečně začít dělat hezký teplo a hlavně slunečno. Dočkáme se tedy jara nebo rovnou léta?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, z mobilu, zamyšlení, zápisky truckera se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s