Mozaika našeho života

Jako se obraz mozaiky skládá s jednotlivých dílků, skládá se náš život, z jednotlivých momentů, které tvoří náš životní příběh.

Na začátku života jsou autory naši rodiče. Po magických kouscích utvářejí naší osobnost. Skládají jednotlivé dílky mozaiky do celistvého tvaru. Naše osobnost pomalu roste. S každým novým dílkem se celek utváří, nabírá tvar a podobu.

Postupem času a naším postupným vzděláváním, začínáme sami do mozaiky přidávat dílky. Sami si je začínáme vybírat a vkládat je do našeho obrazu. Je na nás samotných, jak bude mozaika vypadat.

Někdo ji chce mít barevnou, s co největší kombinací barev a tvarů. Někomu stačí mozaika taková, jakou mu ji v určité chvíli předali její původní autoři (rodiče). Předvádíme si vzájemně svoje „dílka„, srovnáváme je a vybíráme podle nich partnery, se kterými bychom rádi později pracovali na mozaice nové. Na mozaice našich dětí, kterou jim později předáme tak, jako nám naši rodiče předali tu naší.

I ve zralém věku stále můžeme tvořit naši mozaiku, náš obraz, kterým se prezentujeme. Náš věk na utváření mozaiky nehraje vliv. Lze ji tvořit v jakémkoli věku, po celý život.

Mozaika, to je vlastně jen dílo autora. A tak jako každé jiné dílo, i naše mozaika stárne. Barvy dílků, které byly vloženy jako první blednou. Některé mohou i z mozaiky odhadnout. Většinou se jedná o momenty, na které se snažíme zapomenout, potlačit je v našem vědomí. Staré dílky lze nahradit. Třeba i původními, které rekonstruujeme diky vyprávění, nebo pomocí fotografií z doby, kdy byly do mozaiky vloženy.

Někdo se snaží ošklivé dílky z mozaiky odstranit schválně. Někdo i násilím. Ale proč? Vždyť do našeho života patří, jinak by tam přeci neměli svoje místo. Můžeme se za ně stydět, proto je okolnímu světu nechceme ukazovat. Ale na to existují jiné nástroje, jako třeba oprava, nebo úprava. Proč je hned likvidovat. Vždyť i ty jsou vzpomínkami na náš život.

Na sklonku života pak sedíme před svoji mozaikou. Prohlížíme si jednotlivé dílky a vzpomínáme na jednotlivé okamžiky, kdy vznikaly. Vzpomínání je to veselé i smutné. V každém případě, je to náš život tak, jak jsme jej prožili.

Nebořme svoji mozaiku kvůli jednomu nepovedenému dílku. Naopak, snažme se jej nahradit okamžikem, na který můžeme být pyšní, kterým se můžeme pochlubit, na který budeme rádi vzpomínat.

Přeji vám všem krásný život, plný nezapomenutelných zážitků, na které budete vždy, všude a za jakýchkoli okolností, rádi vzpomínat. Přeji vám krásnou životní mozaiku, za kterou se nebudete muset přes ostatními stydět.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice z mobilu, zamyšlení se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s