Odšťavený? Ne, vyšťavený!

Vymačkanému pomeranči, bych mohl závidět. Vždy v něm zůstane něco málo šťávy. Za poslední tři dny jsem tak unavený, jak dlouho nepamatuji. Vstávat ve čtyři ráno a chodit spát kolem 23hod., to snad ani nejde tělo zregenerovat. Celý den „na nohou“, za volantem, měnit jeden návěs za další, jen aby se odvezlo všechno zboží k zákazníkům a od smluvních zákazníků se svezl objednaný „svoz“. A do toho jsem si dnes sám musel naložit první návěs, jinak (s nadsázkou) bych snad byl ještě v práci.

V posledních dnech, přijíždí poslední kamion se zbožím, s čím dál větším zpožděním. Zboží se musí vyložit, naskenovat do systému a rozdělit na jednotlivé trasy. Řidiči čekají u plných návěsů, jako hladoví psi a dožadují se palet se zbožím pro svoji trasu. Skladníci nevědí, kam dřív „skočit“, musí fotit škody (poškozené palety), měnit poškozené palety za použitelné a ještě hlídat zmateně se pohybující postavy po hale depa, aby je nepřejeli „ještěrkou“.

Smluvní řidiči, kteří rozvážejí zboží, mají své práce dost, těžko po nich chtít, aby ještě pomohli skladníkům v jejich práci. Vedoucí depa na ně neustále tlačí, aby odvezli víc zboží, tím pádem, aby měli dřív naloženo a dřív odjížděli. Jenže tomu zase brání omezení hluku v areálu depa, kvůli ustavičným stížnostem lidí, kteří bydlí v bezprostřední blízkosti, kdy mají řidiči nakázáno přistavovat svoje auta k nakládacím rampám, až v 6 hod. ráno. Ve chvíli, kdy poslední kamion přijede kolem půl osmé, je jasné, že zboží u zákazníka, který je vzdálený od depa 20km, u něho v 8hod. nebude. A tak to jde den za dnem.

Proto se snažím skladníkům v jejich povinnostech pomoci. Mohl bych jezdit s „ještěrkou“, řidičák mám, ale asi bych způsobil víc škody, než užitku. Kontroluji tedy zásilky pro trasy, kam jezdí kamiony. To mají dělat oni, ale kdybych veškerou práci nechal pouze na nich, odjížděl bych ve chvíli, kdy už máme u našich „velkých“ zákazníků zboží vykládat. Ano, stane se, že tam nejsme ve stanovenou dobu, ale snažíme se tam být co nejdřív. Jak už jsem psal, dnes to došlo tak daleko, že jsem si musel zboží pro první „točku“ i sám naložit. Přitom jsem této povinnosti, jako řidič kamionu, zbaven, protože neodpovídám za poškození zboží při nakládce (roztržený obal, poškozené zboží při manipulaci, neshodný typ vratného obalu, apod.)

Každý den jsem v práci 11-12 hodin. Přitom čas čisté jízdy je někde kolem 2hod. Ostatní připadá na vykládku/nakládku zboží, čekání, údržbu vozidla a jinou činnost. V pondělí jsem spočítal, že jsem sedmkrát měnil návěsy. Nejen ty, se kterými jsem přes den jezdil, to bylo „jen“ čtyřikrát, ale i ráno a v podvečer PARCEL návěsy s balíky. Dnes odpoledne jsem byl už tak unavený, že jsem při čekání na nakládku „vytuhnul“. Doslova a do písmene. Sice jen asi na 15 minut, ale když na mě skladník zatroubil (jako, že se jde nakládat), málem jsem vypadl z auta, protože jsem usnul s nohama na okýnku u otevřených dveří. Po celou dobu nakládky jsem byl jak oblbnutý, nemohl jsem se probrat a rozhýbat.

Jsem rád, že je zítra svátek, tudíž v naší firmě volno. Na pátek zas budu odpočatý a připravený do pracovního procesu!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s