Všichni jsme se to museli naučit!

Jak se říká: „Učený z nebe nespadl.“ a „Chytrým se nikdo nenarodil.“ Všechno co umíme a víme, jsme se museli naučit. S větší, či menší pomoci okolí, těch, kteří už to uměli, znali a mohli nám poradit, jak se dostat ke správnému cíli. Záleželo jen na nás, jestli jsme jim chtěli naslouchat a učit se z jejich rad.

Puberťák je ke každé radě odtažitý. On všechno ví nejlépe, všechno umí a nic není problém. To, že nic není problém, s tím lze jen souhlasit. Když se jde do všeho s chutí, vůlí a nasazením, tak opravdu není nic problém. Jen je potřeba neskončit při prvním neúspěchu. A to je to, co mnoho lidí zastaví. Nejde to napoprvé, tak to prostě nepůjde nikdy. Jak se říká: „Když spadneš na držku, je potřeba vstát a jít dál!

Jak člověk dostává rozum, začne sám vyhledávat zkušené, od kterých by se mohl učit. Neváhá obětovat volný čas, na úkor získávání znalostí. Zjišťuje, že od zkušených se doví víc, než listováním v odborných publikacích a tisku. Tedy, ne že by se v nich nedověděl nic zajímavého a poučného, ale vidět „znalosti“ na vlastní oči, to je úplně něco jiného. A jak se říká: „Ukázaná platí!

Když jsem sám nastupoval do nových zaměstnání, bylo mým prvořadým cílem, pochytit toho co nejvíc hned na začátku, abych poté, postupem času, nově nabité vědomosti ověřil v praxi. Ono něco jiného je poslouchat a něco jiného si to sám moci vyzkoušet. Pamatuji, jaké to bylo, když jsem sám poprvé rozvážel a svážel zboží. Měsíc předtím, jsem byl na „zácvik“, u dnes dost dobrého kamaráda a myslel si, že už všechno znám a nic mě nemůže překvapit. Jak jsem byl zděšen u prvního problému. V tu chvíli jsem vůbec nic nevěděl, na nic jsem si nemohl vzpomenout a telefonoval jsem na všechny strany o pomoc a rady. Jak se říká: „Když chceš někoho naučit plavat, hoď ho do vody!

Proto pokaždé, když jsem dostal na starost nového řidiče („učedníka“), snažil jsem se mu předat co nejvíc ze svých zkušeností. Vždy jsem je připravoval na všechny možné nejhorší scénáře, které mohou nastat. Na různých příkladech, ať už u naší firmy, nebo u „konkurence“, se kterou se denně potkáváme, jsem jim ukazoval, jak v takových situacích postupovat, co dělat, jak reagovat. Nejdůležitější je nepropadat panice. „Když to nejde, zastav se, nadechni se a zkus to znovu.“, to říká můj kamarád Jarda Homolka a já to mohu jen potvrdit. Každá situace má řešení. Čím víc je člověk v klidu, tím menší škodu následně napáchá. Jen jeden člověk, kterého jsem zasvěcoval do taje naší práce, si myslel, že to ví líp než já. Asi věděl, dlouho nevydržel. Jak se říká: „Každý strůjcem svého štěstí!

Také nemám rád, když někdo ze zkušenějších, dává „nováčkovi“ najevo, že on jen první a „nováček“ druhý. Zrovna minulý týden jsem toto řešil s klukem, u kterého bych toto nikdy nečekal. Máme teď na depu nového dispečera. Měsíc se připravoval, aby mohl sám rozhodovat o rozdělení práce. Dispečer má mít v naší profesi hlavní slovo. Řidič si může myslet o jeho pokynech, co chce, ale měl by je bez „reptání“ splnit. Následné chyby jsou už potom na zodpovědnosti dispečera. Dnes bylo vidět, že novému dispečerovi to začíná přerůstat přes hlavu. Mohly za to také opožděné příjezdy kamionů z centrálního depa. Řidiči na dispečera neustále naléhali, aby řešil zrovna jejich chybějící zásilku. Když vyřešil jednu, začal řešit další. Do toho musel kontrolovat rozdělení tras, a jestli řidiči správně nakládají. Musím uznat, že měl skvělé „učitele“, kteří jej připravovali. Ale ne vždy je to jen o učitelích, člověk k takové práci musí mít určité vlohy. A on je má! Všechno zvládnul bez problémů. Jak řekl už Charles Farrar Browne: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.

Učme se od zkušenějších a nechme si radit od moudřejších. Jednoho dne nastane chvíle, kdy mi budeme zkušenější a moudřejší a budeme čekat na posluchače, dychtící po našich vědomostech. A když ne, tak aspoň budeme vědět, že nám se rady starších a zkušenějších osvědčili. Vždyť ti mladší na to jednou přijdou také!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zamyšlení se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Všichni jsme se to museli naučit!

  1. jolana88 napsal:

    už jsem, myslím, říkala, jaký jste optimista .. Osobně – s Vámi naprosto souhlasím. Jednoznačně. Praxe (vycházejíce z osobních zkušeností) – je někde úplně jinde. Pokora prostě schází.

    • jiproch napsal:

      Člověk musí být optimistou, jinak by se v tomto světě zbláznil. Ono to možná vypadá, že to co někdy napíšu, spíš vychází z toho, jak by to mělo být, ale ono to někdy i tak funguje. 🙂 Díky za komentář! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s