Co tam děláš!?

Když jsem včera psal o dětech, která znají domácí zvířata jen prostřednictvím nějakého média, neuvědomil jsem si, že jak se lidé sami nechávají „odstrkovat“ od živé přírody, tak se ona naopak snaží jít lidem sama blíž. Říkáte: „Hloupost?“ Ani omylem! Divoká zvířata jsou nám blíž, než si vůbec uvědomujeme, nebo si připouštíme.

Ono si to vlastně připustíme až ve chvíli, kdy nám jsou zvířata tak blízko, až je nám to nepříjemné. Při procházce městem, většinou v okolí náměstí, parků, nebo míst, kde lze v klidu odpočívat, narážíme na holuby. „Je jich všude plno a na všechno serou!“, řekne někdo, kdo takovým místem prochází a musí si skrz hejno ptactva razit cestu.

Dalším takovým městským zvířete je veverka. Opět na ni můžeme narazit v parku. „Jsou potvory tak drzé, že se nestydí škemrat o něco na zub.“, zaslechl jsem nedávno, když jsem procházel u nás na sídlišti přes park. Nejprve jsem netušil, o co jde, ale když jsem viděl dva seniory na lavičce, jak se dívají na blízký strom, ze kterého se na ně dívala veverka, pochopil jsem.

Kočky. Toulavé, sídlištní, opuštěné, vyhozené a odhozené kočky. Jsou všude a nestydí se přijít až k vám, otírat se o vaše nohavice a mňoukat, jestli by nebylo něco do bříška, nebo aspoň pohlazení. Je spousta lidí, které je jen nakopne, nebo aspoň odežene. A je také mnoho lidí, kteří jim nosí jídlo. A tak bych mohl pokračovat s dalšími druhy drobného zvířectva.

Ale pak jsou zvířata větší. Ty už ve městě běžně nepotkáme, i když výjimky se najít mohou. Většinou se ale jedná o kusy, které někdo v blízkém okolí chová, a kterým se nějakým způsob podaří utéct. Zmateně se pak potulují po okolí. Okolní ruch, jejich domestikace a zvědavost, která potlačila jejich základní pudy, je přivede až do těsné blízkosti lidských obydlí, nebo blízkosti turistických cest.

Jsou i zvířata, „divoce“ žijící, která si na lidskou přítomnost zvykla tak, že už ji berou jako součást jejich teritoria. Člověk se mylně domnívá, že může zabrat jakýkoli kus zemědělské, nebo lesní půdy, bez následných problémů. Neuvědomuje si, že ve chvíli, kdy v prostoru, který patřil divoké přírodě, začne něco budovat, se můžou později vyskytnout zvířata, která zde měla přirozené prostředí, pro svůj život. Jen se v tu chvíli přesunula jinam, protože na jejich území se „něco“ dělo. Zvířata se totiž vracejí na svá území.

Stejně tak je to i s územím, které rozdělí silnice, rychlostní komunikace, či dálnice. Zvířata se snaží dostat z jedné strany na druhou a jsou tak častými účastníky dopravních nehod. Inženýři a projektanti vědí, že staví komunikace v místech, kde volně žijí divoká zvířata, ale lidský zájem je pořád nad zájmem zvířat. Na začátku takového silničního úseku je sice instalována dopravní značka, upozorňující řidiče na nebezpečí pohybu zvířat a podél vozovky stojí ploty z pletiva, aby byla snížena možnost střetu se zvěří. Na některých místech jsou vybudovány nadchody a podchody pro zvěř. Zejména v místech jejich časté migrace.

Zvířata se stejně na silnice dostanou. Když už ne přímo na, tak aspoň do její bezprostřední blízkosti. Vidět v těsné blízkosti dálnice, stádo pasoucích se laní, divočáků ryjících v zemi, nebo bažantů s koroptvemi, jak sbírají, co jim dálnice „přinesla“, je sice úchvatný pohled, ale každý řidič by si měl uvědomit, že takové zvíře se může kdykoli leknout a skočit do vozovky. Dnes jsem takto málem přejel bažanta. Ne, že by mi přímo „skočil“ do silnice, ale v klidu se „pásl“ přímo na krajnici. Že kolem něho projíždějí vozidla, jej vůbec nevzrušovalo. Jenže já, se „svým“ kamionem, jsem trochu širší, a když proti mně jede stejně velké auto, musím na tu krajní čáru najet. Bažant to ve zdraví přežil, viděl jsem ho ve zpětném zrcátku, jak v klidu „klove“ dál.

Až u silnice uvidíte zvíře, uvědomte si, že tam nestojí proto, abyste jej mohli obdivovat jeho krásu, ale proto, že jej tam něco přilákalo. Taková zvířata jsou zvyklá na běžný silniční ruch, ale jakýkoli „nestandardní“ zvuk, je okamžitě vyleká. Troubením takové zvíře nevystrašíte, naopak jej vylekáte a ono vám může nekontrolovatelně vběhnout před auto. Zpomalte rychlost a pozorně sledujte jeho chování. Buďte připraveni na možnost, ze zůstane stát, že se vrátí do bezpečné vzdálenosti od silnice, ale i, že se rozhodne pro cestu na druhou stranu silnice.

A pozor! Silnice není loviště!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zápisky truckera se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s