Zastav se, a najdi si místo na přemýšlení!

Cestujeme, přemísťujeme se, chvátáme, pospícháme. Pořád nás něco žene kupředu. Snažíme se dosáhnout cíle dřív než ostatní. Budeme snad nešťastní, když budeme na konci cesty druzí? Kdo si myslí, že ANO, ať klidně pospíchá. Rád mu uvolním místo, aby nemusel zbytečně brzdit. Rozčilují mě jedinci, kteří dokáží dát důrazně najevo, že je někdo brzdí. Vždy se ptám: „Proč ho nepřeskočíš, když ti překáží?“ „Protože to neumíš!“, odpovídám si sám.

Když na to mám, poskytnu takovému jedinci důvod k zamyšlení, jaké to je, když někoho statečně žene za sebou. Dýchám mu na záda, šlapu na paty. Jenže pak mi dojde, že jsem stejný jako on. Možná ještě horší, protože on se jen žene, kdežto já se mu snažím ukázat, že se umím hnát ještě rychleji. Raději přibrzdím. Už tak dost trpí moje svědomí, že jsem se nechal unést. „Každému, co jeho jest.“, říkám si a dívám se, jak se jedinec snaží dohnat, a předehnat, dalšího, kdo mu stojí v cestě.

Společnost by si oddechla, zbavit se takových jedinců. Ale svět musí být v rovnováze. Pokračujeme v cestě, která má svůj cíl. V něm jsme všichni vítězi, protože jsme se do něho dostali ve zdraví.

Cesty se rozcházejí a zase spojují. Některé jsou lemovány lavičkami, u kterých se můžeš zastavit, posadit se a odpočinout. Nabrat nové síly na další cestu. Jsou to vhodná místa k přemýšlení. K uvědomění si, čeho chceš dosáhnout, jak se k tomu dostat a co pro to ještě máš udělat. Některá místa nám nabízejí možnost otočit se a vrátit. Když už nejsou síly na dokončení cesty, lze to udělat. Ale už nikdy se nedovíš, jestli na konci cesty bylo to, proč jsi se rozhodl ji absolvovat.

Když síla ještě zbývá, měl bys vstát a pokračovat. Ať už je v cíli cokoli, měl bys říct, že to stálo za to. Nestěžovat si, nevzdychat, nenadávat, že jsi čekal něco jiného, než čeho se ti dostalo. Vždyť jen to, že se ti podařilo dostat až sem, na konec cesty, je přeci vítězství!

Žádný boj není bez bolesti. Každému výkonu musíš něco obětovat. Přípravu, čas, sílu, myšlenku, chuť, odhodlanost. Když toto všechno podstoupíš a vydržíš, nemůžeš být na konci cesty zklamaný.

A když uprostřed krásného dne, najdeš v parku lavičku, zastav se, posaď se a zkus si aspoň srovnat svoje myšlenky CO DÁL?

12042014213

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice zamyšlení se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s