Silnoproud nebo slaboproud?

Jak se zdá, naše renovace domácnosti se přiblížila ke svému konci. Dovolte mi tedy, poslední vyprávění na téma domácího kutilství. Vyrůstal jsem v rodině, kde táta pracoval jako elektrikář. Elektrikář silnoproudař. Opravář vysokého napětí. Ne velmi vysokého, to už je zase jiná kategorie, dnes by se řeklo „level“.

Všechno, co bylo napájeno více jak 24V, spadalo do jeho kategorie. Obdivoval jsem jeho umění. Rád jsem se díval, když pracoval „pod napětím“. Nikdy jsem nechápal, že se mu nic nestane. Věděl kam sáhnout, kam ruce nestrkat, o co se neopírat, na co si dát pozor. Pracoval s rozvahou člověka, který má před elektřinou respekt. Rád jsem si hrál s jeho nářadím. Nejvíce jsem miloval Pojistkové držadlo nožových pojistek, kterému se říká žehlička. Několikrát jsem byl i svědkem výměny pojistky tímto „přípravkem“.

Když jsem pomalu dospíval a rozhodoval se co dál, zdálo se, že moje volba bude jasná. Stanu se elektrikářem. Nadcházející události však rozhodly za mne. Nejprve to byl přeseknutý kabel elektrického vedení k zahradní sekačce, který jsem se pokoušel z nožů sekačky vymotat, aniž bych odpojil přívodní šňůru ze zásuvky. Stalo se, co muselo se stát. Oklepal jsem se pod náporem 220V v elektrické síti. Dalším okamžikem, který mne utvrdil v rozhodnutí, že vysoké napětí, nebude mým celoživotním kamarádem, bylo zapojení Voltmetru do zásuvky elektrického vedení. Jenže já nechtěl měřit počet Voltů v sítí, ale proudovou velikost. Kdo ví, co znamená zapojit Ampérmetr do zásuvky pouhým zastrčením do zdířek zásuvky, musí se smát. Kdo neví, co se stane, ať to nezkouší. Bylo jasné, tudy moje „cesta“ nevede.

Začala éra mikroelektroniky. Ano, tehdy se tomu tak říkalo. 🙂 Ve třídě jsme měl kamaráda, který už tehdy propadl kouzlu polovodičových prvků. Dokázal sestrojit jednoduché obvody. Elektronickou kostku, barevnou hudbu, jednoduché tranzistorové rádio (tzv. krystalku) a další kouzla. Byl jsem z toho unesen a chtěl jsem to umět taky. Přihlásili jsme se společně do kurzu mladého elektronika. Navštěvovali jsme Matematicko-fyzikální fakultu, kde tyto kurzy pro děti probíhaly. Neměl jsem ani tušení, o čem nám tam vyprávějí. Jedničky a nuly, pro mne znamenaly neřešitelný problém. Ale „semínko“ bylo zaseto.

Přihlásil jsem se na elektrotechnickou průmyslovku. V té době mě bavila matematika a fyzika, což byly pro tuto školu prioritní předměty. Přijímací zkoušky jsem zvládl bez problému, ale pro vysoký počet uchazečů, jsem nebyl přijat. Moje „kroky“ tedy zamířily na elektrotechnické učiliště, kde se tehdy prvním rokem otevíral obor Mechanik elektronických zařízení. A tam jsem se našel. Snad díky třídnímu profesorovi, který hned první den školního roku prohlásil: „Kdo mi řekne, soudruhu profesore, na této škole skončil!“ Bylo to v roce 1986! Byl to elektrotechnik dušem i tělem. Jen nesmělo přijít na práci rukama. To byl naprosto „levý“. Jedno své dítě sekl kosou, druhé přejel autem. Obě to přežily bez újmy na zdraví. To mu budiž přičteno k dobru. Zasvětil nás do taje polovodičové techniky a za všechno, co si pamatuji, vděčím, jen jemu.

Po škole jsem nastoupil do svého prvního zaměstnání. Těšil jsem se, jak uplatním svoje čerstvě nabyté vědomosti. Místo toho jsem jezdil po kancelářích ČKD a opravoval psací stroje a kalkulačky. Bavilo mě to přesně tři roky, po které jsem měl podepsanou smlouvu, abych nemusel zaplatit „podniku“ školné. Od té doby se živím „volantem“.

Tak taková byla moje „elektrotechnická“ cesta životem. Neskončil jsem ani u silnoproudu, ani u slaboproudu. Čas od času se mi do ruky připletlo něco, kdy jsem využil nabytých zkušeností, ať už ze školy, nebo z dětství, kdy jsem se díval tátovi „do ruky“. Dnes už bych si asi na opravu elektronického spotřebiče netroufl. A kdo taky jo, když se jedná o konzumní zboží, které se neopravuje, ale vyměňuje. A s vysokým napětím si raději nechám pomoci. 😀

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s