Čas plyne stále stejným tempem!

Čas je jedna ze základních fyzikálních veličin. Ble, ble, ble, …

Čas není vidět, cítit, slyšet. Nemůžeme si na něj sáhnout. Nelze jej chytit, dohnat, ani mu utéct. Čas je svým pánem. Čas je naším pánem a my se mu ať chceme, nebo nechceme, podřizujeme. Čas je pomíjivý. Co se někomu může zdát nekonečné, pro druhého znamená zlomek času. Čas přináší radosti i starosti. Trápení a vítězství.

Čas nejde zastavit, plyne si stále stejným tempem. Jen my se jej stále pokoušíme obelstít. Snažíme se žít rychleji, abychom toho více stihli. Čím rychleji žijeme, tím rychleji stárneme. A čas si stále běží dál, svým stále stejným tempem. Snažíme se jej přechytračit, ale on se nedá. Jasně nám tím dává najevo, kde je tady pánem. Pánem času je jen čas sám.

Čím rychleji se snažíme žít, abychom toho více stihli, tím později poznáváme, jak nám všechno uteklo. Nevidíme vyrůstat svoje děti. Nejsme v jejich blízkosti, když dělají první krůčky, když jim vyroste první zub, když řeknou svoje první slovo. O to všechno se dobrovolně připravujeme, v honbě za časem, abychom toho později litovali a vymlouvali, že jsme to dělali právě pro svoje děti.

Čas plyne stále stejným tempem. Děti vyrůstají, odrůstají, odcházejí. A my? My najednou zjišťujeme, že kolem nás není nikdo, komu bychom konečně mohli věnovat svůj čas. Ten čas, jenž jsme se snažili předhonit, abychom toho více stihli, více vytvořili a mohli získané hodnoty věnovat těm, které máme rádi. Ale je pozdě. Už není kolem nás nikdo, kdo by to ocenil.

A pak konečně přicházejí děti dětí a my zase máme pro koho žít. Už nehledíme na čas, jak kolem nás plyne stále stejným tempem. Již se nesnažíme se s ním měřit. Necháváme jej, ať dál plyne svým stále stejným tempem. My se totiž konečně věnujeme těm, které máme rádi a pro které necháváme plynout čas mimo nás.

Věnujeme se těm drobným tvorečkům, kteří začínají poznávat svět. Svět kolem nich, který jim musí někdo ukázat a seznámit je. Nejsou to jen jejich rodiče, ale také prarodiče. Ti, kteří neměli čas na svoje děti a snaží se jim to vrátit, až s příchodem jejich dětí. Je to krásné, zase se těšit na chvíli, kdy na svět přijde nový tvoreček. Těšit se na chvíle, kdy jej budeme ukazovat světu a svět zase jemu. Těšit se na chvíle, kdy nebudeme otroky času, ale poslušnými služebníky toho malého, bezbranného tvorečka, který se jednoho dne bude snažit předhonit čas.

Neplýtvejte svým časem, nenechte si od něho diktovat, vzepřete se mu. Buďte vy pány svého času. Rozhodujte sami o každé chvíli, ale přemýšlejte o tom. Čas nelze vrátit zpět. Čas plyne jen a jen dopředu. Co jednou s časem odejde, to se už nikdy nevrátí.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zamyšlení se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s