Pytlík ve větru

Pozoruji kočku, sedící na okně, sledující cosi venku. Je to její oblíbené místo. Hned nad topením, pěkně uprostřed okna, vedle misek se žrádlem. Vlastně v jednu chvíli má kolem sebe všechno, co má ráda.

Když ji #mojezlato přinesla domů, hned zjistila, že vnitřní parapet v kuchyni, je nejlepší místo v našem bytě. Má jich ještě několik, ale tohle je Numero Uno. Na parapetu protiskluzová podložka, aby mističky s “papáníčkem” neutekly, vždy složený a čistý “ručníček”, aby zadeček seděl v měkkém a nezbytné prázdné plastové tácky od masa, prázdné misky na jídlo, do kterých se dá, v případě potřeby, stočit do klubíčka a spát.

Nenahraditelným pomocníkem, při dlouhých zimních dnech, je topení pod parapetem. Když nemůžeme kočku najít, je to první místo, kde hledáme. Ať je žebroví topení zakryté prádlem, které se tam v zimně suší, nebo je odhalené, stejně si na něm dokáže udělat pohodlí. Vejde se tam “jentaktak”. Vypadá jako placka, když se tam “souká”.

Rádio, miluje vaše kočka rádio? Ta naše, to naše, jo. Je to starší typ CD přehrávače s rádiem, které jsme si pořídili na jedné z dovolených, když nám v chalupě #navsi “umřel” tamní přehrávač. Tereza je hluchá, to už jsem zde psal, ale jako každý hluchý tvor, i ona vnímá vibrace. Jak je rádio puštěné, ihned se o něj otírá, nebo po něm leze. Kdysi zjistila, že když se postaví na “správné” místo, otevřou se dvířka CD přehrávače. Jednou jsem ji nachytal, jak pozoruje točící se disk. 🙂

Žaluzie jsou pro Terezku nepřítel, který ji brání ve výhledu z okna. Již několikrát se pokoušela s nimi bojovat, leč marně. Musel jsem přijít já, nebo #mojezlato, abychom ji v tom boji pomohli. Žaluzie stačí vytáhnout jen kousek, tak, aby mohla sedět a nerušeně se dívat z okna. Víc nepotřebuje. Kolikrát ji tam vidím sedět, když jdu domů. Vypadá to, jako by se dívala, jestli už jdu. Jen se přitom občas dívá na druhou stranu. 😀

Dneska zase něco pozoruje. Sedí soustředěně a cíleně se dívá do jednoho místa. U kočky docela zajímavý jev, když něco pozoruje, aniž by se pohnula. Neloví, pozoruje. Nebo se vlastně jen dívá. Jakoby “do blba”. Jako když se člověk zamyslí a zadívá jedním směrem. Přesně tak sedí Tereza u okna. Když už to trvá nezvykle dlouho, dívám se, jestli je v pořádku. Každý, u ní, nepřirozený stav, vyvolává u nás obavy, jestli se “něco” neděje.

Chvilku ji pozoruji. Při bližším pohledu vidím, že není zas tak strnulá, jak to v první chvíli vypadalo. I když má jen jedno očičko, je poznat, že něco bedlivě pozoruje. Jinak nepohne ani jediným chloupkem. Jako lovec, když pozoruje svoji kořist. Snažím se podívat směrem, kterým se dívá. Nic nevidím. “Co tam může vidět?”, říkám si a snažím se zahlédnout cíl jejího zájmu. Kdyby to byl pták, tak se ji bude pohybovat aspoň hlava, ale ona sedí bez jediného pohybu. Jako by nechtěla vyplašit svoji kořist.

Stoupám si za ní, jako střelecký instruktor, když žákovi kontroluje směr palby a snažím se vystihnout směr jejího pohledu. Pořád nic nevidím. To není možné, něco vidět musí, jinak by se takto nechovala. Znovu se soustředím, až mě začínají bolet oči. Tereza o mě neví a to mi poskytuje dostatek času se soustředit. Konečně to vidím. Igelitový pytlík, který se zachytil ve větru mezi větvemi stromu. Takový ten obyčejný “igeliťák”, do kterého si v “sámošce“ dáváme pečivo, chleba, ovoce a zeleninu. V bezvětří není vůbec vidět, je omotaný kolem větve. Ale jak začne trochu foukat, hned se ukáže za kmenem. To bylo to, co ji natolik zaujalo, že dokázala ten, schovávající se, pytlík sledovat dlouhé minuty.

Jsou zajímavé ty zvířecí světy. Liší se od toho našeho drobnostmi, které si, my, lidé ani neuvědomujeme. Co pro ně je hra, je pro nás samozřejmost, kterou ani vidět nechceme. Měli bychom se od našich zvířecích miláčků učit, všímat si více svého okolí.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Pytlík ve větru

  1. jolana88 napsal:

    pračku a bubliny jako spořič – miluje naše Celestýna. připomíná křečka v kleci – když už se nestihne vmáčknout mezi textilie, špatlá po dvířkách; ani jí nevadí, že opačným směrem. Správně ukáže šuplík na prášek, packou pomůže zasunout – a nastraží uši, zda se ozve kýžený zvuk. kino jede 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s