Fuj, to je smrad!

Přijet k čerpací stanici a natankovat. Jak jednoduché! Ale je tomu opravdu tak?

Pokaždé, když u čerpací stanice natankuji, pokouším se “vyždímat” každou kapoku, která v pistoli ještě je. Pak ještě zvednu hadici, aby ani kapka nezůstala nazmar. Má to několik důvodů. Po vytažení pistole z nádrže, nemám bok auta pokapaný od zbytku benzínu, který v hadici zůstane. Když zastrkuji pistoli zpět do stojanu a hadice je svinuta, nevyteče mi zbylý benzín na oblečení a boty. A naposledy, každá kapka, která se dostane do nádrže, mě víc a víc přibližuje k čerpací stanici, kdy “hladové oko” svítí už mnoho kilometrů před čerpací stanicí.

Jsem sám takový “spořílek”? Když pozoruji ostatní motoristy při tankování, moc často si nevšímám, že by někdo dělal to samé. A vlastně se stačí při tankování podívat pod nohy, v čem řidič občas stojí. Mastné skvrny od nafty na zemi, kdy vám potom botky kloužou jak na ledu, nehledě na fakt, že si to “svinstvo” nanesete do auta. Mastná podrážka pak klouže po brzdovém pedálu a ještě k tomu musíte čuchat naftové výpary. Benzín, ten se aspoň odpaří. 🙂

Hrdlo nádrže nákladního vozidla, je mnohem větší, než u osobních aut a kolem pistole zbývá mnoho volného místa. Proto je zde větší šance, že při neopatrné manipulaci nafta “vyšplouchne” ven. Při průtoku 55-70 l/min (podle pracovního tlaku výdejního stojanu), už to může být pěkný “šplouchanec”. Protože stojan, firemního čerpací stanice, není vybaven zpětným samonavíjecím systémem, často v hadici zbývá celkem velké množství nafty.

A právě souhrnem více takových faktorů, si mi jeden “předtankař”, včera v noci pěkně pomstil. Přijedu ke stojanu, otevřu nádrž, přiložím čipovou čerpací kartu, zadám PIN a před vyjmutím pistole ze stojanu, poučen z předchozích zkušeností, že pistole od motorové nafty je neustále “oblemcaná”, nasadím na ruce pracovní, ochranné, rukavice. Vyndám pistoli ze stojanu, udělám obrátku k nádrži auta a jak se pokouším zasunout pistoli do hrdla nádrže, cítím v botech divné vlhko. Místo abych dokončil akt vsunutí, předkloním se, abych viděl, co je příčinou toho divného pocitu.. Už je vám asi jasné, co se stalo. Ano, nafta z hadice zalila moji obuv. Musel to být DEBIL, který není schopen po natankování, oklepat aspoň pistoli o nádrž, aby v ní nezbyla nafta.

Fajn, boty, ponožky, všechno nasáklé naftou. A to jsem odpoledne vyndal z batohu náhradní ponožky. Nadávám celou dobu, kdy se plní nádrž. No nic, moje hloupost a za tu se platí. Budu to muset nějak vydržet do rána. Což o to, boty nechám na schůdkách, stejně řídím jen v ponožkách. Ponožky vyhodím, do práce jsem přijel autem, tak to cestou domu vydržím. A nohy, nohy si budu muset dojít umýt aspoň do umyvadla.

Je pátek, musím do myčky. Aspoň s tahačem, je to nařízení firmy a to se musí uposlechnout. Ponožky jsou už v popelnici, nohy mi krásně voní antibakteriálním mýdlem, které vzorná uklízečka neustále zapomíná doplňovat do dávkovače. Měl jsem štěstí, tentokrát ji ještě nějaké zbylo a hlavně na něj nezapomněla. Jako by věděla, co se mi v noci přihodí. Ale boty, ty smrdí, jak, no jako boty od nafty. Takhle nesmrdí ani boty od obchodníků z tržnice, kteří dováží boty až z daleké Číny, které jsou vyrobeny snad ze surového kaučuku.

V myčce dostávám nápad. Nechám boty na schůdkách, snad mi je chemikálie, kterou se myjí náklaďáky vyčistí dočista dočista. Už mám jednu takovou zkušenost, kdy jsem na ně, před vjetím do myčky zapomněl, a pak jsem je dva dny sušil na sluníčku. Stejně bych je nemohl mít v kabině, kdo by vydržel ten smrad? Tak jsem je tam nechal a “vrhl” se mezi kartáče. Jenže! #new #BlueBear má lépe vymyšlený kryt schůdků pod dveřmi, než měl MAN. Po projetí myčkou schůdky zůstaly suché (předtím jsem si vždy dával boty do kabiny). A vlastně i všechno, co na nich zůstane. Tentokrát moje naftová obuv. Bylo to pro mne zklamáním. Můj plán nevyšel. Auto je krásně čisté a na schůdkách je pár “smradlých” bot. Vrátil jsem se na Parcel HUB a přemýšlel, jak se toho smradu aspoň trochu zbavit.

Vyndal jsem veškeré čistící prostředky, které s kolegou používáme na čistění interiéru kabiny, skel a zrcátek. Pěkně, jeden po druhém jsem je nanesl na boty a chvíli je “leštil” hadříkem, který používám na otírání světel. Ani botám, ani hadříku, už to víc ublížit nemůže. Na úplný závěr jsem na boty nanesl silikonový olej ve spreji, který se v zimě používá na pryžové těsnění ve dveřích, aby po projetí myčkou nezamrzly. Boty smrděly pořád, ale už to nebylo tak hrozné. Do odjetí z Parcel HUBu, jsem je nechal větrat na chodníčku za kabinou. Nevím, který přípravek pomohl, ale je pravdou, že po návratu na mateřské depo už boty nesmrděly. Ani se nerozpadly, po použití mnoha chemických složek a po tom silikonovém oleji, se dokonce i trochu leskly. 😀

Až budete vyndavat tankovací pistoli z čerpacího stojanu, vzpomeňte na toto moje vyprávění a buďte připraveni na možné, ne malé, množství zbytkového paliva, které někomu pomůže, ale jinému otráví zbytek cesty. 😉

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s