Měl bych vstávat, ale nejde to!

Slyším budík, jak zvoní. Měl bych vstávat. Nemohu, na hrudníku mě něco tíží. Nemohu pohnout tělem nahoru. No nic, zkusím se překulit přes bok. Zkouším to doprava, nic. Zkouším to na druhou stranu, zase nic. Jako bych byl sevřený v krunýři. Jediné, s čím mohu hýbat jsou nohy a ruce. Ale to je pro vstávání dost málo. Budík po minutě marného snažení oněmí. “Fajn, mám pět minut, pak to začne znovu.”, říkám si a dávám si ruce pod hlavu.

Ještě dřív, než začne budík za pět minut zvonit, mě ruce začínají brnět. Vyndavám je zpod hlavy a kladu podél těla. Stále se mi hůř dýchá. Mám pocit, jako bych měl na hrudníku kámen. Těžký nádech, rychlý výdech. Zkouším se zase překulit na pravý bok, abych se mohl dostat z postele. Tělo sice poslechne, snaží se udělat valivý pohyb, ale nejde to. Něco mi na pravé straně brání v přetočení. “Že bych se ve spaní otočil o 180 stupňů?”, zamyslím se a zkouším se otočit na levý bok. Výsledek je úplně stejný. Nejde to.

Budík zase zvoní. Měl bych vstávat, ale nejde to. Přemýšlím, co se mohlo s mým tělem, během tří hodin spánku stát? Už včera mě bolelo levé koleno. Jako by se přední křížový sval rozhodl, že mi vyhlásí boj. Ale proč? Nic špatného jsem mu neudělal. Naopak, o víkendu #navsi jsme byli v lese. Procházka po lesních cestách, bloudění lesní porostem, úlek před srnkami, které přeběhly přes cestu, souboj se psy, kdo omotá vodítkem víc stromů. Žádný běh těžkým terénem, nic, na co by si sval mohl stěžovat.

Minuta úpěnlivého zvonění je pryč. Budík oněměl a s ním i moje myšlenky na koleno. Měl bych vstávat, ale pořád to nejde. Mám dalších pět minut. Ještě, že jsem doma sám. Nikoho, kromě mě, to protivné “píp, píp, píp, …” neotravuje. Dokud nevstanu já, nevstanou ani psi. Nějaký budík je nerozhodí, oni reagují až na “faktické” procitnutí lidského těla, které je doprovázeno “vymrštěním” se z “pelechu”. Já si zatím o nějak “vymrštění” mohu nechat jen zdát. Jsem deset minut vzhůru, ale pořád ležím. Už se mi dýchá lépe. Jak se tělo probouzí, svaly se zpevňují, krev proudí celým tělem.

Kolik pěti-minutových intervalů bude ještě trvat, než vstanu? Kolik minutových signálů budík uslyším, než umlkne nadobro? Měl bych vstávat, ale nejde to. Nejhorší je, že jestli jsem v ohrožení života, nemám si jak přivolat pomoc. Telefon s budíkem si nechávám vedle televize, abych musel vstát z postele a vypnout ho. Jak ho mám za hlavou, nebo vedle hlavy, nikdy se mi nepodaří vstát, aniž bych nezaspal. Je to prekérní situace. Naši psi nejsou asistenční, takže těžko mohu doufat, že i kdybych je moc prosil, že mi podají v “tlamičce” mobil.

Pět minut uplynulo, jako voda ve Vltavě. Mobil se probouzí a opět se mě zvukovým signálem snaží vytáhnout z postele. “Možná bych měl otevřít oči, jestli se mi to jen nezdá?”, zapřemýšlím. Zkouším jedno, jde to. Pak druhé, také funguje. Nakonec otevírám obě najednou! První, čeho se všímám, že venku krásně svítí sluníčko. Je vidět přes žaluzie a zatažené závěsy. Pak oči spočinou na balvanu na mé hrudi. Kočka! Ta potvora mizerná, si ze mne udělala postel. Leží si pěkně na boku a v klidu oddychuje. Dokud ji ze sebe neshodím, vydrží takto třeba celý den. Teď musím zjistit, proč se nemohu otočit na bok. Z každé strany mám k sobě přitisknutého psa!

07012014097

Jak všichni ráno opustí byt, přesunou se zvířata do postele. Protože jsem v tuchvílí už spal, nemohl jsem se jim bránit. Jsou jako děti, mají rádi “živočišné” teplo. Jak je jim trochu zima, hned se k někomu tisknou. A nemyslete si, že si jen tak lehnou. Oni potřebují pohodlí. Kočka to řeší tím, že neustále na někom leží. Psi? Ti nejraději pokládají hlavu a přední nohy, přes naše těla. A je jim jedno, v jaké poloze se člověk zrovna nachází. A polštářek, hlavně musí mít pod hlavou polštářek, jinak by se jim neleželo moc pohodlně.

Měl bych už konečně vstávat. Usmívám se, den nebude tak hrozný. 😀

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s