Je správné dělat věci, o kterých si druzí myslí, že jsou správné?

Já tvrdím, že ne. A kdo tvrdí, že to dělá, tak lže. Nebo možná ne, protože si myslí, že to dělá o své vůli a ne, aby druhému udělal radost. A možné ne radost, ale proto, aby měl klid. A protože to dělá pro svůj klid a tvrdí, že to dělá, protože to je správné, tak lže. Lže sám sobě. Ale co bychom pro druhé neudělali, že?

Je to stejné, jako se ptát, jestli je milosrdná lež ještě lží. Může být lež něco jiného než lež? Menší pravda? Menší zlo? A jak vypadá milosrdná lež? Tak, že tvrdíme něco, co není pravda, jen abychom druhému neublížili? Je to, jako by milosrdná sestra tvrdila, že miluje Ježíše a držela v ruce křížek obráceně? Je to možné? Je to lež? Je to milosrdná lež?

Každý se rodí jako ničím nepoznamenaný člověk. Čistý jako lilium. Výchova v rodině nás učí poznávat hodnoty, rozpoznávat pravdu a lež. Ale zase jen pohledem druhého člověka. Sám malý človíček, nemá ani “páru” o tom, jak to v životě chodí. Proto se o dětech říká, že: “Vidí svět, tak jak by měl vypadat.” Sami se musíme naučit poznávat svět. Dělat pomalé krůčky, testovat terén před námi. Příliš velký krok, může být skokem do propasti.

Každý se rodí jako rebel. Už jako dítě brečí, když má hlad, když je počuraný, pokaděný. Když se mu něco nelíbí, umí to dát patřičně najevo. Postupem času je možné rebelského ducha potlačit, nebo jinak "vytvarovat". V dospívání pak dosahuje rebelie vrcholu. Co mu není příjemné, s čím nesouhlasí, proti tomu bojuje. Někdo víc, druhý méně.

Každý se dostane do situace, která mu není příjemná a musí se rozhodnou, jak zareaguje. Buď projeví vlastní vůli, vyjádří svůj názor, nebo udělá něco, o čem si myslí, že by bylo vhodné v takové situaci udělat. Ale to už není jeho rozhodnutí. Je ovlivněn někým dalším. Někým, komu věří, komu je oddán. A protože takové chování u něho vidí, obdivuje ho, pokouší se jej v takové situaci napodobit. Normálně, nikým neovlivněn, by se v takové situaci zachoval jinak.

A tím se zase dostáváme na začátek. Je správné dělat věci, o kterých si druzí myslí, že jsou správné? A já jen dodávám: “Každému co jeho jest, co mu patří.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zamyšlení se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s