Jsou situace, které bych úředně zakázal!

Tou, pro mne, nejaktuálnější je odpalování zábavní pyrotechniky na veřejnosti. Někdo může namítat, že by to „zavánělo“ omezováním svobody, ale co lidi, nebo zvířata, která jsou touto „zábavou“ také omezováni? Kdo jich se zastane? Já vím, je to pořád dokola. Ale já to beru z pohledu majitele dvou psů, se kterými se pohybuji po sídlišti, které je, zejména k večeru, plné mládeže, která se tímto baví.

Vždy jsem měl k pyrotechnice respekt. Snad proto, že jsem pracoval v nemocnici a v období kolem konce roku, přibývalo na úrazové ambulanci případů popálenin, menších a větších traumat končetin. Vždy to bylo ve spojení se zábavní pyrotechnikou. Také lidí s postižením sluchu od nečekaného výbuchu v bezprostřední blízkosti. On takový dělobuch, hozený do odpadkového koše, květináče, nebo jiné uzavřené nádoby, dokáže zvukový efekt několikrát zvýšit.

Upřímně mohu říct, že jsem nikdy svoje děti v odpalování rajechtlí, dělobuchů, římských světlic a čert ví, čeho ještě, nepodporoval. Když byli oba kluci malí, házeli jsme prskavky. Tak jak si to pamatuji ze svého dětství. Jeden rok, dostal Romča od dědy dělobuchy. Okamžitě jsme je s #mojezlato před ním schovali tak důkladně, že jsem je, mezi starým oblečením, našel až po dvou letech. Zmizeli z bytu, jak pára nad hrncem otevřeným oknem. Každý rok, jak se blížil Silvestr, a kluci žadonili, abychom konečně koupili nějakou pyrotechniku, vymýšleli jsme s #mojezlato důvod, proč to letos nejde. Až, vlastně, s příchodem prvního psa do naší domácnosti, si kluci uvědomili, že to je zábava, která nemusí být veselá pro všechny.

První roky Bacardi zábavní pyrotechniku o Silvestrovské noci snášel bez jakýchkoli problémů. Pak se jeden rok něco stalo a poslední čtyři roky, jak se v dálce ozve zvuk odpalované pyrotechniky, začne být ve stresu. Už předloňský a loňský Silvestr, jsem s ním musel být „schovaný“ v koupelně, kde byla intenzita hluku nejmenší. Vystřídala se u něho celá rodina, aby věděl, že tam jsme s ním, že se nemusí ničeho bát. Stejně jsem měl problém, jej na Nový rok, dostat ven, aby se v klidu vyčůral. Tak byl z předešlé noci vystresovaný. Aiky, ta to zatím zvládá bez větších problémů, i když někdy pozoruji, že je stresována chováním Bacardiho, než zvuky z pyrotechniky.

Letos to začalo už na začátku prosince. Kolem 18 hod., kdy chodíme se psy ven, se začnou na sídlišti ozývat výbuchy petard, někdy i doprovázené světlicemi. Nevím, koho to může bavit, měsíc před koncem roku odpalovat zábavní pyrotechniku. Jak se měsíc blíží ke svému konci, tím je intenzita hluku vyšší a trvá déle. Nebo je to trénink? Ale proč každý den? To se bojí, že to zapomenou, nebo trénují odolnost vlastního organismu, aby o Silvestrovské noci vydrželi nadměrnou dávku? Nechápu to. Asi ani nikdy nepochopím.

Nemám nic proti slavení konce a vítání nového roku. Ale musí se lidi u toho lidi chovat jako zvířata? Vlastně, zvířata se takto chovat neumí, tak na jakou úroveň klesají lidi, kteří musí dát okolí najevo, jakými jsou „hrdiny“, když dokážou bez přestání půl hodiny, hodinu, odpalovat zábavní pyrotechniku? A hlavně, co je to za hrdiny, kteří pak ani nejsou schopni po sobě „bordel“, který po sobě zanechají uklidit? Je smutné, když ráno venčím psy, vidět park, o který se městská část stará, pokrytý roztrhanými obaly, vypálenými koly trávy, zapíchanými dřevěnými tyčkami, ze kterých bylo odpáleno nemalé množství rachejtlí. S příchodem nového dne pak nastupují úklidové čety, které uklidí po „hrdinech“, kteří si pak ve večerním zpravodajství poslechnou, kolik tun skla a dalšího odpadu, bylo z ulic uklizeno.

Chápu, že se konec roku musí náležitě oslavit. Že se Nový rok musí náležitě přivítat, ale nešlo by to udělat trochu organizovaně? Vymezit určitá území, kde by bylo povoleno odpalovat zábavní pyrotechniku, pod dohledem osob k tomu způsobilých a třeba i záchranných složek? Na ostatním území města, by byla manipulace s pyrotechnikou zakázána. Ubylo by utrhaných prstů a končetin, rozbitých hlav, rozřezaných rukou. A taky, taky velkého množství vystresovaných zvířat.

Prosím, až budete odpalovat rajechtle, zapalovat dělobuchy, vzpomeňte na němé tváře, o kterých jindy mluvíte, jako o nejlepším příteli člověka. Oni neumí zapálit doutnák, oni neumí rozlišit blížící se okamžik výbuchu. Oni nemají boty, aby mohli chodit po střepech, oni jsou jen nevinní diváci Silvestrovské zábavy.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s