Já jsem tak línej, jako ta veš v kožichu!

Celý den doma. Jen se zvířaty, když nepočítám Sysla, co prospal půl dne, půlku další půlky dne trávil u počítače, půlku z poslední čtvrtky hrál PlayStation u kamaráda, a co dělal tu poslední čtvrtinu, to nemám tušení, protože jsem spal.

Těšil jsem se, že když nemusím být v práci, budu se dívat na televizi, číst knížku, kterou musím v půlce ledna vrátit do knihovny a napíšu něco chytrého do zápisníku. Už několik týdnů se mi hlavou prohání námět, minimálně na povídku. Začíná asi takto: „Seděl v zahradě, ve svém křesle, s dekou přehozenou přes nohy. Na stole položený mobil čekal, jestli někdo zavolá. Už dlouho mu nikdo nevolal.“ Tím jsem začal a asi i skončil.

Dopoledne jsem přečetl všechno, co se mi přes Vánoce nashromáždilo v RSS čtečce. Zajímavé, jak málo zajímavých článků se objevilo za poslední tři dny. Jako by najednou nebylo, napříč světem internetu, o čem psát. Jen za dnešní den se mi ve Feedly usadilo víc článků, než za celé svátky. Novinářům, se přestaly lepit prsty od cukroví, byla opláchnuta mastnota řízků a začala tvrdá práce? 😀

Twitter mě nebaví. Facebook mě nebaví. Dopoledne si mi podařila (dle mého skromného názoru) fajn fotka.

zebra crossing

Chvíli jsem si ji prohlížel v Zoner Photo Studiu a přemýšlel, jestli ji upravit, nebo „postnout“ jen tak. Nakonec jsem zvolil kompromis a upravil jen teplotu barev. A pak už jsem si zalezl, i se psy, do postele, že si budu číst. Položil jsem knížku vedle sebe na polštář, že se nejprve podívám, jestli nedávají pohádku. Než jsem „prolistoval“ všech 160 kanálů kabelové televize a zjistil, že dávají velké „prd“, zalehl mi Bacardi knížku. Neměl jsem srdce ji z pod něho tahat, tak jsem usnul taky.

Probudil jsem se hrůzou, že je večer, psi hladoví a zapomněl jsem dojít koupit toaleťák. Podle hodin v kuchyni jsem spal hodinu. Ty hodiny nelžou, protože podle nich vaříme. Třeba vejce natvrdo! Udělal jsem všechno, o čem jsem se domníval, že jsem zaspal a znovu usedl s knížkou do kuchyně. Místo abych ji otevřel, zapnul jsem počítač. Chvíli jsem do něj koukal a zase ho vypnul.

Přesunul jsem se do obýváku, že si budu číst na gauči. Jenže na gauči leží pes! Fajn, sednu si na zem a budu se dívat na televizi. Neumím číst knížku, když sedím na zemi, musím být opřený. Přepínám jeden kanál za druhým. Nikde nic. Chvíli koukám na sport. Basketbal, extrémní sporty, rally závody. Nic mě nebaví. Ani na kuchtění není nic zajímavého. Vzal jsem psy a šli jsme ven. Nemůžu přeci pořád jíst cukroví, bramborový salát a další laskominy, které jsme přivezli z #TourDeVánoce. Kdybychom neměli psy, tak snad už doma hniju.

A právě proto jsem se dnes těšil do práce. Jak se trochu budu hýbat, budu celý den na vzduchu. Místo toho jsem doma, jsem líný jako veš v kožichu a už mě zase bolí břicho!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Já jsem tak línej, jako ta veš v kožichu!

  1. Pingback: Dnes #fulltimefotr na plný plyn! | zápisník @jiproch

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s