Vánoce mohou začít!

Vánoce mají být svátky klidu a pokoje, ne stresu. Stresu, jestli každý najde pod stromečkem nějaké překvapení. Stresu, jestli najdu všechny zabalené dárky, které jsem poschovával po celém bytě, protože děti, zvířata a trpaslíci vlezou všude. Stresu, jestli stihnu nakoupit všechny ingredience na Bramborový salát. Stresu, jestli cukroví, které #mojezlato pracně pekla, lepila a zdobila, je ještě schované tam, kde jsme je schovali před mlsnými jazýčky (prozatím jsem neměl odvahu se tam podívat, protože bych jistě ochutnal, jestli je už dobře proleželé). Stresu, jestli na mne v obchodu zbude vánočka, krájená veka, čtyři druhy salámu na chlebíčky a nějaké ovoce, abychom měli krásný štědrovečerní stůl. A spousta dalších a dalších stresujících faktorů, které k Vánocům neodmyslitelně patří.

Každý rok přemýšlím, jestli se mi podaří koupit každému nějaký dárek. Měla by to být aspoň maličkost, nebo drobnost. Jenže v těch maličkostech a drobnostech je pro mne schovaná největší dávka stresu. Je to ono? Neurazí? Potěší? Když se mi podaří každému něco koupit, bojuji s balicím papírem a stuhou. Neumím, prostě neumím balit dárky. Ne všechno se prodává v krabičce s pravými úhly. To jediné jsem ještě „jakž takž“ schopný zabalit. To ostatní drží pohromadě pomocí lepicí pásky. Nesnáším voskový papír. Nepíše na něj propiska a já musím na dáreček napsat, komu patří! Jak jinak by ho dotyčný mohl dostat a měl z něho radost?

Před několika lety, jsem, na začátku prosince, dětem vyhrožoval, že se staneme svědky Jehovovi. Ti Vánoce neslaví a mají svatý pokoj. V lednu bychom se vrátili zpět k naší víře – ateismu. #mojezlato mi pokaždé říkala, že jestli chci, ať si jdu k nim sám, ona si hodlá užít Vánoce, tak jako každý rok. Chlebíčky, cukroví, vánočka, ovoce a pohádky v televizi. „Zklamaně“ jsem rezignoval a pozoroval jsem na Štědrý den, jak #mojezlato pobíhá mezi kuchyní a obývákem, doplňuje cukroví na talíře, maže další a další chlebíčky, které mizely v našem domácím Bermudském trojúhelníku. Vysíleně večer osmažila řízky, kapra a filé. Nazdobila mísu s Bramborovým salátem, do polévkové mísy nandala Hrachovou polévku a k ní osmažila krutonky. Když jsme všechno snědli, přesunuli se pod vánoční stromek a rozbalovali dárky. Poté vysíleně padla na gauč a usnula. My jsme dojedli, co zbylo na stole a padli taky. Jenže přežráním.

Ale o tomto přeci Vánoce nejsou! O Vánocích se má sejít celá rodina. Posedět, povyprávět, v klidu se najíst. Užít si tu chvíli, že jsme konečně všichni společně u jednoho stolu. Aspoň jednou za rok. O Vánocích. Potěšit se z drobností, které si vzájemně nadělíme. Vždyť to má být přeci připomenutí, že na sebe vzájemně myslíme. Že je nám spolu dobře. Vždyť co je víc, než rodina, která drží pohromadě!

Přeji vám všem klidné, šťastné a veselé Vánoce. 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s