Jezdit autem „prošpikovaným“ elektronikou, už není takový zážitek?

Když jsme začátkem prosince, u autorizovaného dealera, přebírali nové tahače, dostali jsme zhruba 30 minutové školení, v ovládání palubního počítače. Školící technik si nás (všechny čtyři) posadil do kabiny „medvěda“ a postupně s námi procházel jednotlivé položky palubního počítače. Protože jsme těsně předtím nasazovali registrační značky do rámečků tahačů, byli jsme zmrzlí jak „holubí hovna“. Nehledě na fakt, že se svoji šikovností se mi podařilo hned na začátku jednu značku ohnout a přitom si strhnout kůži na třech prstech. Prostě „nešikovné maso“ musí pryč. 😀

Takže nás v kabině sedělo pět a poslouchali jsme zanícený výklad školícího technika. Já se více staral o svoje krvácející prsty, abych „nezaneřádil“ kolegovi jeho nový tahač, než se soustředil na výklad. Ke všemu jsem musel sedět na palubce proti místu spolujezdce, takže jsem z údajů na displeji, stejně viděl „prdlajs“. Nejdůležitější informace, jak se nový tahač startuje, jsem zachytil hned na začátku, ještě než jsem si všiml, že mi z prstů odkapává krev, na gumový kobereček. Pak už jsem poslouchal jen na půl ucha, ale všechny důležité informace jsem zachytil. Dokonce jsem se několikrát zeptal, i na celkem rozumnou věc, kterou by nám technik také sdělil, kdybych ho nechal domluvit. 😎

Po půl hodině technik školení ukončil slovy: „Stejně si prd pamatujete, kdo jezdil rozumně doteď, bude jezdit i s novým autem ekonomicky, kdo jezdí jako prase, bude mít vyšší spotřebu a častěji auto v servisu.“ Ještě nám poradil, že když si nebudeme vědět s něčím rady, má každé auto manuál k ovládání, stejně, jako každý jiný spotřebič. Ještě jednu pikantnost si ze školení pamatuji. „Když vám praskne žárovka, odklopíte tento kryt (prstem technik ukázal na kryt u světla), pak si vezmete manuál řidiče, nalistujete příslušnou kapitolu, podíváte se, které šrouby se mají povolit k odstranění krytky světlometu, a žárovku vyměníte. Je důležité uvolnit správné šrouby, jinak rozštelujete nastavení výšky světel a budete oslňovat protijedoucí řidiče. Kdo si na to netroufá, zavolá servis, my přijedeme a žárovku vyměníme! :D“ Všichni jsme se tomu vesele zasmáli. Mimo servisního technika. 😛

První kilometry s novým tahačem, to je jako první spuštění počítače. Zapnete ho a čekáte, co se bude dít. Systém naběhne, ale bez toho, abyste mu „řekli“, co má dělat, nebude dělat nic. Pomalými kroky se pohybujete v novém prostředí, zkoušíte spouštět jednotlivé aplikace. Instalujete nové programy (v mém případě třeba spárování bluetooth tahače s telefonem). Když nevíte, jak se dostat zpět, všechno vypnete a při dalším zapnutí doufáte, že na vás bude svítit čistá obrazovka. 😉 Když si s počítačem nevíte rady, vypnete ho, necháte několik dní „uležet“ a pak to zkoušíte znovu. Jenže nový tahač musel ihned začít jezdit. Začít vydělávat peníze na svůj provoz a leasingové splátky. Nemohli jsme si dovolit, nechat jej stát na dvoře a zkoušet, jak se kde co nastavuje, zapíná a vypíná.

První dny jsme tedy jezdili bez bližšího zkoumání v nastavení jednotlivých položek. Čím víc kilometrů jsem s novým tahačem ujel, byl jsem si víc a víc jistější v ovládání základních funkcí. Začal jsem zkoumat další nabídku palubního počítače. Proti předešlým tahačům, se kterými jsem jezdil, je to změna minimálně o dvě třídy. Mimo toho, abych řekl, kam má auto jet a ono tam samo dojelo, to snad umí všechno. Palubní počítač je vybavený systémem, který monitoruje plynulost, efektivitu a ekonomiku vaší jízdy. Průběžně vás informuje a doporučuje, co byste měli při jízdě dělat, aby vaše jízda byla ještě více efektivní. Ze začátku je to zábavné a poučné, ale po necelém měsíci, to začíná být drobátko otravné. Já se snažím jezdit „napohodu“, ale třeba kolega mi už několikrát vyprávěl, jak mu počítač začal z kopce ukazovat, aby raději brzdil motorovou brzdou, než brzdovým pedálem. 🙂

Tahač má tři režimy jízdy. Ekonomický, normální a manuální řazení. Aha, zapomněl jsem vám sdělit, že auto je vybaveno plnoautomatickou převodovkou. Skvělá věc do města, kdy něco hledáte a nemusíte se soustředit na kontrolu nápisů firem na objektech a ještě při tom řadit, aby jízda byla plynulá. Ze všech bezpečnostních systému, které jsou v autě instalovány, jsem si nejvíce oblíbil „brzdového asistenta“ s kombinací kontroly vzdálenosti vozidla před vozidlem. To je „vychytávka“, že kdyby se auto doopravdy dokázalo samo řídit, byl by řidič úplně zbytečný. 😉 O co jde? Na tempomatu navolíte rychlost, kterou se má vozidlo pohybovat, když před ním jiné vozidlo nejede. V dalším systému zvolíte, jakou vzdálenost od vozidla před vámi považujete za bezpečnou (v základu je nastaveno 60m) a už jen držíte volant. Ve chvíli, kdy dojedete pomaleji jedoucí vozidlo před vámi, počítač vyhodnotí situaci a v bezpečné vzdálenosti začne sám brzdit na vámi nastavenou vzdálenost mezi vozidly a srovná rychlost s vozidlem před vámi. Když je potřeba náhlého, prudkého brzdění, samo rozbliká varovná světla. Podle školícího technika, dokáže plně naloženou soupravu (42t.) počítač zbrzdit natolik, že z plné rychlosti narazí do stojící překážky v rychlosti <20 km/hod. První kontakt s překážkou, „vidí“ počítač na vzdálenost cca 160m, podle profilu silnice.

Situace v dopravě je čím dál víc komplikovanější. Automobilů přibývá a každý bezpečností prvek, který je ve vozidle instalován, přispívá k bezpečnosti silničního provozu. Ale nelze se na jednotlivé systémy jen spoléhat. Ani ABS, Active Drive, ASR, EBV, EBD, ESP, ACC a další, nikdy nenahradí pozornost řidiče. Ono je efektní, když se dokážete na křižovatce rozjet s „proklouznutím“ kol, kdy za vámi zůstane oblak kouře a smradu, ale ve chvíli, kdy je mokro, namrzlo, „naslintáno“, může dojít k nekontrolovanému smyku a tím k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Je otravné, když vás palubní počítač neustále „atakuje“ informacemi, že je něco špatně, kontrolky blikají, že se děje něco, co se dít nemá, ale výrobce to myslí dobře. V žádném případě nechce omezovat váš „požitek“ z jízdy, proto lze většinu bezpečnostních prvků vozidla deaktivovat. Ať už manuálně, před i při jízdě, nebo úpravou softwaru vozidla, ve značkovém a čím dál častěji i neznačkovém servisu. Je to otázka několika okamžiků, které však mohou způsobit nedozírné následky.

Nespoléhejte proto pouze na bezpečnostní systému instalované ve vozidle, stejně, jako nepodceňujte jejich deaktivaci. Ve chvíli, kdy vozidlo samo použije některý z takových prvků, aby oddálilo, omezilo, či vyloučilo vaše pochybení, budete rádi, že jej výrobce do vozidla umístil. Ale hlavně, hlavně nikdy nepodceňujte vlastní schopnosti a možnosti. Ty nejdou ani aktivovat, ani deaktivovat. Ty si vytváříte sami během života, učením, opakováním a neustálým zdokonalováním. 😉 Všem vám přeji bezpečný návrat z cest.

Hezký den 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zápisky truckera se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Jezdit autem „prošpikovaným“ elektronikou, už není takový zážitek?

  1. vonrammstein napsal:

    Hezký článek 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s