Balík zůstane balíkem!

Dnes opět píchnutí do vosího hnízda, tedy do vlastních řad. Balíkem, nemyslím člověka žijícího na vesnici, i když jim tak „měšťáci“ s oblibou říkají. Mám na mysli klasický balík, tak jak jej všichni známe, ať už si pro ně chodíme na poštu, nebo nám jej přiveze kurýrní služba.

Je zajímavé sledovat chování lidí, se kterými se dostanete do konfliktu. Někdo takovou výměnu názorů přejde bez „mrknutí oka“, jiný vám to dává najevo, ještě dlouho poté. Většinou mám zkušenost s první variantou a to si myslím, že je v pořádku. Když se někomu něco na druhém nelíbí, měli by si to vyříkat mezi sebou a nezatahovat do toho třetí stranu. Ta může být, ale nemusí nestranná. Konflikt vznikne mezi dvěma, tak proč do toho tahat třetího?

Jako každý den, tento týden, jsem nakládal u našeho nového zákazníka. Po pondělním „incidentu“, jsem se rozhodl, přistupovat k postupu nakládky s chladnou hlavou. Mě to může být „buřt“, kdy mě naloží. Ve chvíli, kdy přistavím návěs k rampě, nahlásím se skladníkovi a čekám a čekám a čekám, až budu naložený. Včera jsem se skladníky potřeboval domluvit, aby zboží nakládali do návěsu jinak, než to dělali doposud. Obaly a zboží uvnitř, totiž bylo potrhané a některé i znehodnocené. Jejich zboží, jimi naloženo, takže naše firma je z toho „venku“. Ale proč doručovat koncovému zákazníkovi poškozené zboží? Stačí změnit systém nakládky a všechno je v pohodě. Našel jsem skladníka a řekl mu o tom. Zavolal vedoucího, kterému jsem to zopakoval. Čekal jsem, jaká bude jejich reakce, obzvlášť po pondělku, ale překvapil mě jejich vstřícný postoj. Že to je dobrý nápad a že to tedy zkusí. Také jim vadí, že zboží se vrací poškozené. Zbytečně tak přicházejí o peníze. Aha, najednou to jde. 🙂

Tak jako tak, jsem musel čekat, až bude naložen návěs, v systému přede mnou, i když jej dopravce přistavil k nakládce později, než jsem přijel já. Já jsem trpělivě čekal. Mezitím proběhlo několik telefonátů s naším dispečinkem „jak to vypadá, už nakládají, kolik toho je, budou balíky?“ Balíky! V poslední době začala firma posílat naším návěsem i balíkové zásilky. Do té doby jsme vozili jen zboží na paletách. Z našeho depa má odjíždět poslední „balíkový“ návěs ve 21hod., na centrální HUB. Jenže nakládka u zákazníka neprobíhala v nijak závratném tempu. Přesto se jim podařilo všechno naložit před půl devátou. Z Počernic na naše depo, je to 25 minut jízdy. Vyzkoušeno, ověřeno. Ihned jsem dispečink informoval, že vyjíždím a vezu balíky, aby informaci předali na Parcel dispečink. Pět minut před devátou jsem přijel k vrátnici areálu. Vrátný nikde. 😮 Vždy v celou chodí na obchůzku objektu, která jim zabere, podle rychlosti vrátného, 15-25 minut. Měl jsem „štěstí“, vrátný to zvládl za dvacet minut. Jenže jaké bylo překvapení, když „balíkový“ dispečink odmítl balíky převzít, že návěs je již zaplombovaný a připravený k odjezdu. Skladníci již měli balíky připravené k přesunu na Parcel halu, ale dispečeři ji přímo před nimi zamkli a odešli! 😮

Nakonec to dopadlo tak, že mi balíky naložili mezi paletové zboží, s tím, že si je na Cargo HUB překladišti někdo z Parcel HUBu převezme. Zbytečné komplikace a stačilo tak málo, aby dispečer nechal odplombovat návěs, který stejně čekal, až se vrátí řidič z první „otočky“, balíky do něj vložili, stejně byl skoro prázdný a zase jej zaplombovali. Jako důvod nové plomby klidně mohli napsat, že jsem přijel pozdě (po 21hod.), já bych si to s klidným svědomím obhájil. Ne, podle nich se v devět končí, a že stojím na vrátnici, když je vrátný na obchůzce, to je nezajímá. Doufám, že to bude mít veselou dohru. Pro ně. Problém byl, jakým způsobem zadat do systému, že vezu balíky. Čárové kódy zásilky pro Parcel jsou jiné, než pro Cargo. Skenery je nedokáží identifikovat. Nastalo telefonické kolečko, co a jak. Nakonec byly naloženy jako jiná zásilka (důležité je, aby byly zaneseny v systému, že jsou naloženy na auto a převáženy), s doprovázejícím mailem pro všechny účastníky. Co se s nimi dělo dál, to už šlo mimo mě. Snad je koncový zákazník obdržel dnes v pořádku.

Takže, balík zůstane balíkem, i kdybyste se snažili sebevíc jej změnit. Někdy to jde, ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. 😉

Hezký den 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zápisky truckera se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář