Každý stárne, jen málokdo je ochoten si to přiznat.

Sedím ve vaně plné horké vody a dívám se do zrcátka na svoji tvář. Vypadá strhaně, ale to je následek posledních dní, týdnů, měsíců a událostí, které nesnesly odklad a museli jsme je s #mojezlato vyřešit. Já dopadl ještě dobře, jsem jen unavený, ale #mojezlato to málem odnesla na zdraví. Teď už je v pohodě, aspoň v rámci možností. Její laboratorní výsledky jsou test od testu lepší, také se lépe cítí, jen ta jaterní dieta je protivná. Teda dieta je protivná a #mojezlato také, protože nemůže nic, co má tak ráda. 😦

Dnes jsme dokončili zdobení poslední várky upečeného cukroví. Já jsem jen „přicmrndával„, většinu toho zvládla #mojezlato sama. Má prostě šikovnější prstíky na zdobení a vůbec, na takové ty manuální práce. Já jsem spíš na tu hrubou práci. Zadělat těsto, namlít ořechy, piškoty, upéct cukroví, připravit na bramborový salát. Po x letech jsme se rozhodli, že si letos pořídíme „živý“ vánoční stromek. Včera jsme vytáhli #SkoroSnacha na vzduch, přes den se ji udělalo trochu mdlo (v jejím stavu nic divného ;)) a koupili jsme krásnou jedličku, rovnou i se stojánkem. A aby nemrzla na balkóně, tak jsme ji rovnou ozdobili. Takhle brzo jsme vánoční stromek ještě postavený neměli! 😀

Dívám se na svoji tvář, jak mi šedivý vousy. Už je mám šedivé celkem dlouho. Až to jednou překvapilo moje rodiče, když jsem k nim přijel neoholený. Vlastně mi šedivý i vlasy. Čím je mám delší, tím víc jsou vidět jednotlivé šedivé vlasy. Nechápu, proč se někdo za svoje šediny stydí. Nerozumím chlapům, kteří se snaží svoje šediny skrýt chemickým přibarvováním. Mě náhodou připadají sexy. Aspoň tedy ty moje. Proč bych se měl stydět za svůj věk a schovávat svoje „šediváky„? Nejsem v tomto žádný ješita, naopak, rád se svými šedinami chlubím. A to je mi teprve 40 let! 🙂

Stejně jako tvář bojuje s věkem, tak i tělo nedokáže zastavit čas. Čím dál častěji mě bolí záda. Dneska jsem se zase nějak divně hnul a vím, že budu v noci pěkně trpět. A to mě čeká lezení po žebříku, abych zaplachtoval návěs, ohánění se dřevěným bidlem, abych zvednul plachtu a lezení mezi tahač a návěs, abych je rozpojil a spojil do soupravy. Ale k doktorovi nejdu. Koupit si prášky na tišení bolesti můžu i bez receptu a jít marodit? To bych si musel zlomit nohu, nebo ruku, abych zůstal doma. Kdo by v téhle době a za těchto podmínek zůstával na nemocenské? Za pár dní to přejde. Příští týden jsou Vánoce, tři dny volna uprostřed týdne, to bude dobré. 😉

Raději přestávám myslet, na to jak stárnu a nanáším holícím pěnu a holím svoji tvář dohladka. Šedivé strniště mizí v odpadní rouře a já mám zas tvář, jako dětskou prdýlku. Aspoň na pár dní. 😀

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s