Když zaspíte, … je nejlepší, zhluboka se nadýchnout.

Stále mě něco budí ze spaní. Budík nezvoní, tak se otáčím na druhý bok a spokojeně usínám. Jednou, podruhé, potřetí, počtvrté …

Jiřine! Je čtvrt na šest! Vstávej!“, probouzí mě výkřik #mojezlato
Budík nezvonil, něco se ti zdá.“, odpovídám rozespale, spouštím nohy z postele a snažím se zorientovat v prostoru. Beru do rukou mobil, na kterém každý večer nastavuji buzení na čtvrtou hodinu ranní. Musím vyvenčit psy, nandat jim granule, nakrmit kočky, udělat si kafe, sváču do práce, vyměnit v odpadkovém koši pytlík, stihnout ranní hygienu a hlavně, hlavně si přečíst #nighttimeline Twitteru. Na to všechno mám vyhrazeno 75 minut mého života. Cestou k autu ještě musím stihnout vyhodit plný pytel botelu (z koše) do kontejneru.

Tisknu tlačítko na mobilu a nevěřím svým očím. Na displeji 5:17.
Kurva, nestihnu vyvenčit psy!“, nadávám.
Oblíkni se a mazej do práce, já s nimi dojdu.“, odpovídá #mojezlato
Běhám zmateně po bytě, jako Goro před Tokiem. Psi se těší ven, protože se oblékám. Když je posílám zpět do postele, nechápou co se děje. Aiky je zamotaná do trička. Když chci #mojezlato pomoc ji vymotat, šlápnu ji na nohu. Dostanu vynadáno a vůbec se tomu nedivím. V kuchyni hodím do batohu aspoň čtyři housky a už za sebou zabuchuji vchodové dveře.

V autě se pro jistotu dívám na hodiny, jestli se třeba mobil nespletl. Nespletl. Na hodinách svítí 5:33. Mám dvě minuty náskok. 😉 Cestou do práce se táhnu za kamionem, který si cestu zkracuje přes Březiněves a Líbeznice, kde nemá co dělat. Do práce přijíždím deset minut před šestou. Pohoda, klídek a tabáček. Místo dobré domácí ranní kávy, kupuji chemické kafe z automatu. Ale lepší, než drát ve voku, že jo?

Od chvíle, kdy máme nový kamion, máme každý svůj klíč. Aspoň už nemusím přes dispečink, kde jsem si klíče od kamionu musel vždy vyzvednout. S kelímkem kafe v ruce kličkuju mezi auty a hledám, kde Karel nechal zaparkovaný tahač s návěsem. Ale auto nikde! 😮 Takže stejně musím na dispečink. Beru klíče od MANa, který stále stojí na našem depu a čeká, až ho odvezou do Modletic. Aspoň mám čím přeparkovat balíkový návěs, který se musí vyložit. Zkouším volat Karlovi, kde je. Než je hovor spojen, vidím, že projíždí kolem dispečinku. Super, nemusím startovat MANa. Karel s „balíkama“ zajel rovnou na vykládací rampu.

Jenže Karel nijak nechvátá domů! Že prý musí jet do Holešovic, kde má objednané zboží k vyzvednutí. Jsou tam až od osmi! 😮 „To kdybych věděl, tak jsem nikam nechvátal a v klidu jsem mohl vyvenčit psy!“, vzdychám. Škoda, stačilo, aby mi poslal SMSku, že nikam ráno nepospíchá a já jsem se ráno nemusel nervovat. No nic, nedá se nic dělat. 😦

Jenže to nebyl konec ranním útrapám. Včera se nepodařilo doručit všechno zboží do Mall.cz, tak bylo domluveno, že bude doručeno dnes ráno. Než se podařilo zboží naložit a já mohl odjet, bylo osm hodin. Jenže v tu chvíli jsem měl být už v Počernicích na vykládce. Když to nejde, tak to nejde. Nejsem letadlo, cesta trvá 30 minut. V půl deváté jsem se hlásil vedoucímu skladu Mall.cz. Uklidnil mě slovy, že mám „vykládkové okno“ na desátou! 😎 Co jsem mohl dělat? Ne zrovna v klidu jsem to pomalu rozdýchal, dal si několik cigaret a v „příjemném“ rozhovoru s ostatními řidiči (na adresu Mall.cz), jsem čekal, až skladníci vyloží zboží. V půl jedenácté jsem odjížděl na další vykládku.

Takže příště, až zaspím, nejprve se v klidu nadýchnu a pak se teprve začnu rozčilovat. 😀

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zápisky truckera se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s