Jsou dva kohouti horší, než deset slepic?

Říká se, že dva kohouti se nesnesou na jednom smetišti. U nás to není smetiště, ale náš byt a nejsou to dva kohouti, ale naši „synátoři“. Ti dva nemohou zůstat doma o samotě. Dokud jsem doma já, nebo #mojezlato, působíme jako katalyzátor, stabilizátor, smírčí soudce, popřípadě rozhodčí.

Věkový rozdíl mezi nimi, je pět let. Ale je to, jako by to byla jedna generace. Dokud byl Denis malý, Romča se o něho vzorně staral. Ve chvíli, kdy u Romči nastala puberta, nastal zlom. Najednou to už nebyli sourozenci, ale sokové. Romča začal „klackovatět“, jako jiní kluci v tomto věku. V jeho očích se Denis začal stávat „mazánkem“ a proti němu stál celý svět. Stále víc nám to začínal dávat najevo.

Abyste si nemysleli, Denis taky nebyl žádný andílek. Tak nějak v koutku jeho dětské duše, začal hlodat červík, jestli by nešlo z nastalé situace těžit. Zkoušel to po malinkých krůčcích, které se postupně zvětšovaly, až z toho byl najednou skok, který nás srazil na kolena. A byl to Romča, který se najednou, jako by vyloupnul ze slupky „tvrďáka“, objal svého mladšího bráchu a zeptal se ho „Co blbneš?

Už to vypadalo, že ti dva k sobě našli cestu. Jenže, nic netrvá věčně. Ve chvíli, kdy došlo k narovnání Denisovo „pokřiveného“ světa, vrátilo se vše do starých kolejí. Hádky na denním pořádku, vyhrožováním, že se uvidím, kdo z koho a podobně. Zase to byli ti naši milovaní synci. 🙂

Nejlepší na tom je, že jejich spory „vygradují“, když jsou rodiče hodně daleko. Dnes jsem například řešil problém – odpojený modem. Starší syn, se #SkoroSnacha „přestavují“ pokoj. Včera koupili skříňku s mnoha šuplíky, vyblbli jsme se tam všichni celé odpoledne. Dnes došlo na poslední úpravy pokoje a bylo potřeba přesunout modem i s veškerou „zamotanou“ kabeláží. Dá rozum, že když chci něco rozmotat a přesunout, nejjednodušším řešením je odpojit vše co vede dovnitř a ven a po přesunutí všechno zapojit, aby domácí síť zase ožila. Jenže to nesmí být ve chvíli, kdy bratr přijde domů a potřebuje být nutně on-line. Jak to vyřešit? Zavolat tatínkovi, aby zařídil nápravu.

A co tatínek? Vyslechl si nářky a sdělil oběma stranám, že takovou věc nebude řešit po telefonu, že už je na cestě domů. Na to mu mladší „dítko“ odpovědělo, že jde radši ven a bylo po problému. Najednou net nikdo nutně nepotřeboval. Nejsložitější věci, mají vždy nejjednodušší řešení. A protože byl tatínek na dispečinku firmy, povzdechl si, že by chtěl mít zase kluky malí.

Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti. 😉

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s