Koulela se, koulela, skleněná mistička!

Zase plný dřez nádobí a čeká se, až ho někdo umyje. Kde jsou ty doby, kdy jsme skládali nádobí do vany a jednou za týden ho osprchovali. Také přemýšlím nad možností, používat plastové talířky a příbory. Ale s tím je problém. Dobře propečená kotleta se umělým nožem špatně krájí, hroty vidličky jsou tak ostré, že když se s ní netrefím do pusy, tak si propíchnu minimálně ret, když chci lžičkou rozkrojit laskonku, tak mi půlka ustřelí na zem a druhá do mého rozkroku. O umělohmotné lžíci ani přemýšlet nebudu, je to stejný nesmysl, jako všechny ostatní části jídelní sady.

Radši pustím vodu do dřezu, na houbičku nanesu kapku jaru a vyhrnu si rukávy. Rád nosím trika s dlouhým rukávem, tak než bych je použil místo houbičky a poté je mokré za sebou coural po bytě, raději si je vyhrnu hned na začátku. Vždyť se přeci zpívalo: „Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup! Hola hej! Hej rup! Hola hej! Do práce se dej!“.

Proč nemáme myčku? Proto! Protože ji prostě nechceme. Za jedno ji už v našem velkém bytě kam dát a po zkušenostech z různých návštěv, kdy jsme v neděli věděli, co měli ve čtvrtek na talíři a skrz sklenici by nebyl vidět ani atomový výbuch, jsme se shodli, že trocha teplé vody s jarem, na naší pokožce nezanechá výraznější vzpomínku.

I nezbývá než brát postupně jeden kousek nádobí za druhým, pohladit jej napěněnou houbičkou z jedné, pak z druhé strany, opláchnout jej pod proudem tekoucí vody a odložit do odkapávací mísy. Důležité je, při této bohulibé činnosti, dávat pozor, aby nádobí z rukou nevyklouzlo a nespadlo zpět mezi nádobí, které teprve na svoji očistu čeká. Hrozí totiž nebezpečí, že:

  1. rozbije se nádobí, které padá
  2. rozbije se nádobí, na které padající nádobí dopadlo
  3. nádobí, které dopadne zpět do dřezu, vyvolá tlakovou vlnu, která zapříčiní rozstříknutí pěnové vody po okolí
  4. nádobí, které již bylo umyto (dočista dočista), bude umyto ještě jednou

Může však nastat varianta, že právě umyté nádobí nespadne zpět do dřezu, mezi nádobí špinavé, ale na zem! Pak již se nejedná o nádobí umyté, ale opět špinavé a je tedy potřeba jej umýt znovu. Kdy může dojít k vyklouznutí nádobí z rukou „myče“? Když je ruka obalena nepřiměřeným množství jarové pěny, nebo když je nádobí nepřiměřeně mastné (zejména po nedělním obědě, kdy byla kachna se zelím a knedlíkem).

Mnozí namítnou, že myčka nádobí odbourá všechny tyto varianty boje se špinavým nádobím. Ale když já, tak rád, honím skleněné misky po zemi. Zejména, když se zakutálejí pod kuchyňskou linku a já při jejich „výlovu“, naleznu i tolik oplakávány otvírák na víno, o kterém jsem si myslel, že byl „unesen“. Většinou tam pak najdu to, co jsem vůbec nehledal, nepostrádal, co mi ani nechybělo. Třeba psí granule. Jenže co nechybí mě, to chybí jiným. Marně pak přemýšlím, proč se pes snaží, z pod linky, vyndat skleněnou misku, do které dostávají maso kočky.

Ruční mytí nádobí, má, aspoň pro mne, neopakovatelné kouzlo. I když ho tak nenávidím!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s