Dojedu? Nedojedu? Aneb o tom, jak jsem nepoučitelný!

Ráno sedám do auta, nemrzlo, nemusím škrábat okno a tak hned vyrážím do práce. Vyjedu z ulice, zabočím do další ulice, před hlavní se rozhlédnu, jestli nic nejede a najíždím. Dojedu na světelnou křižovatku. Ráno skáče zelená tomu, kdo přijede dřív. Hotová Amérika. Na zelenou šipku odbočuji doprava a na dalším semaforu doleva. Najíždím na Libereckou a za chvíli už jsem na Cínovecké a směřuji k D8, ven z Prahy. Jenže, než na ni najedu, odbočuji na Březiněves, protože tudy je do práce blíž. V tuto dobu je minimální provoz, tak při poslechu rádia zapaluji cigaretu a obláček kouře vyfukuji z otevřeného okénka.

Blik. Blik, blik. A už svítí! „Hladové oko“. Kontrolka stavu paliva, která signalizuje, že se obsah nádrže blíží ke svému minimu a bylo by dobré natankovat. „Když to začne blikat, je tam ještě aspoň pět litrů a to mi bohatě vystačí na cestu do práce a cestou domu, natankuju.“, říkám si potichu pro sebe a vyhýbám se chodci na silnici. Každý den, v tom samém místě, ten samý chodec. „Zřejmě má stejný rytmus jako já.“, pomyslím si. Už jsem si za ten týden na něj zvykl, kdybych ho nepotkal, budu se obávat, jestli neleží někde za zatáčkou, sražen někým, kdo tudy v tuto dobu nejezdí a může být chodcem nemile překvapen.

Přejíždím horizont a sjíždím k Líbeznicím. Blik. Hladové oko zhasne. „Jsem ti říkal, že to nebude tak horké.“, míří moje slova směrem k přístrojové desce. Nevím, kdo vymyslel retardéry, asi nějaký retarda, ale já bych takového člověka posadil na kolo bez sedla a nechal ho přes retardér ((zpomalovací práh) příčný práh) přejíždět aspoň hodinu. Myslím, že by už podruhé takovou věc nevymyslel. Takový ten obyčejný, ten se dá ještě chvilku vydržet, protože se postupem času „projede“ a lze jej přejet celkem bez většího „hopsnutí“. Ale technologická inovace, v podobě betonového retardéru, ve spojení s přechodem pro chodce, to už je vynález v pravdě čertovský. Nejen, že se v něm neudělají snížená místa, ale on dokáže auto přímo katapultovat. Nehledě na skutečnost, že v dešti, sněžení a jinak snížené viditelnosti, vaše světla oslepí protijedoucího řidiče a opačně. Jo, tak na retardéru v Líbeznicích se „hladové oko“ opět rozsvítilo.

Vyjíždím z Líbeznic, sjíždím mírný kopeček k Měšicím. „Hladové oko“ pohasíná. „Vydíš, když jedu z kopce zhasneš, když do kopce, tak se rozsvítíš. Mám snad jezdit jen po rovině?“, ptám se kontrolky. Ta mlčí. Aspoň, že nesvítí. Přejíždím most v Měšicích, ta „potvora“ se zase rozsvítí a poté zhasíná, odbočím k areálu, kde máme depo, parkuju, vypínám motor a tím dávám, aspoň pro tentokrát „hladovému oku“ jasný signál, že už ho nechci vidět! Celý den teď budu přemýšlet, kde natankuju. V okruhu 2km kolem depa, jsou tři čerpací stanice s cenovým rozdílem 0,40Kč za litr benzínu. Kvalita je stejná všude, nebo si to zatím myslím, protože mi auto na jejich benzín vždy jelo.

Posuňme se nyní v čase, do hlubokého odpoledne, spíš už podvečera. Odcházím z práce, odemykám auto, usedám, zapínám bezpečnostní pás a startuji. „Hladové oko“ pohasíná. Usměji se, zařadím první rychlostní stupeň a odjíždím od areálu. Odbočuji na most přes železniční trať, míjím první čerpací stanici a pokračuji v jízdě. Trasa je totožná s ranní. Na začátku Líbeznic je další „benzinka“. Ale to bych musel odbočit a jakoby se vracet. To se mi nechce, takže ji zahlédnu jen bočním okýnkem. Projíždím Líbeznice a jedu směr Březiněves. Chodce nepotkávám, kdy tudy chodí zpět nevím, ještě jsem ho cestou domů nepotkal. Před Březiněvsí je další čerpací stanice. „Hladové oko“ dosud „mlčí“. Nemrká, nerozsvěcuje se, takže nemůže ani zhasínat. Jedu dál.

Právě si uvědomuji, že mi odpoledne volali rodiče, že mají pro naše „děti“ mikulášskou nadílku. Původně jsme se domlouvali, že se sejdeme někde u metra, kam mi ji přivezou, až pojedu z práce. Vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomil, že jsem v práci autem a přesun někam k metru, by pro mne byl zbytečně komplikovaný. Zajedu rovnou k rodičům, vyzvednu nadílku a cestou domů se ještě zastavím v Kauflandu, pro čokoládu na vaření a „kapsičky“ pro kočky, jak jsem to ráno slíbil #mojezlato do telefonu. Za Březiněvsí tedy neodbočuji na Cínoveckou, ale pokračuji dál do Ďáblic. Odbočuji doprava na Chabry. V kopci nahoru, směrem na Chabry, se „hladové oko“ opět rozsvěcí. „Však ty nahoře zhasneš!“, vykřikuji a zapaluji si cigaretu. Dolů z kopce, ale kontrolka pořád svítí. Přestává se mi to líbit, měla by potvora zhasnout. Vždyť jsem ujel necelých 10km, kdy se poprvé rozsvítila. Přes Chabry a Čimice se dostávám do Bohnic.

Vyzvedávám „nadílku“ a odjíždím od domu rodičů. Rychle se otáčím, abych byl pryč, kdyby se některý z nich rozhodl, že mi musí ještě něco říct a přišel k autu. Oni strašně trpí, když vidí rozsvícené „hladové oko“. Ani se nedivím, naposledy, když táta vyzvedával „Berunu“ v servisu, došel mu benzín. Musel pěšky k pumpě a koupit do kanystru pár litrů, aby dojel domů. Já jsem totiž „zapomněl“, že je nádrž téměř prázdná. 😎 Vlastně to nesnáší ani #mojezlato. Zřejmě vzpomínka, kdy jsme celá rodina uvízli (došel benzín) před křižovatkou na Bílé hoře. Jen já jsem v tomto naprostý pohodář. Nikde nikdo, „odpichuji“ se od chodníku a jedu do Kobylis do Kauflandu. Cestou z kopce kontrolka opět zhasíná. „Tak ty mě budeš takhle dráždit, jo?“, pokládám otázku, ve chvíli, kdy prstem klepu do budíku ukazatele stavu paliva. Neměl jsem to dělat. Zase se rozsvítila. A zůstala už svítit nadobro. Ani při odjezdu od Kauflandu, ani v zatáčce, ani z kopce dolů už nezhasla. A co víc, ručička se povážlivě začala přibližovat samému dnu stupnice. Moderní vozy, dokáží na palubním počítači zobrazit dojezd v km, podle stavu paliva. To „Beruna“ neumí. No nic, cestou do práce už budu muset doopravdy natankovat. Cesta do Bohnic a Kobylis, byla tak nějak trochu navíc.

Už je zase ráno. Nenechávám nic náhodě a beru si doma kanystr na benzín, který mám pro všechny případy v komoře a ne v autě. Tentokrát je však na oknech auta lehký poprašek sněhu. Ba co víc, je drobátko přimrzlý. Šetřím každý decilitr a nejprve očistím všechna okna (nesnáším řidiče, kteří si proškrábnou na předním skle čtverec o rozměrech 20x20cm, v domnění, že jim to k bezpečné jízdě stačí a poté se motají po celé silnici, protože nemohou tušit, kde vlastně jsou). Pak se teprve nasoukám do auta, připoutám se, startuji a vyjíždím z ulice. Odbočuji do další ulice, před hlavním brzdím, abych se podíval, jestli něco nejede a najíždím do křižovatky. V tom „Beruna“ začne cukat. Neklamné to znamení, že došel benzín. Ten pocit znám, již jsem ho několikrát zažil. Ale stejně si nedám pokoj a jezdím do poslední chvíle. Zacuká to i ve mně. Pak „Beruna“ opět zacuká a zase se rozjede. Motor ještě není úplně zahřátý, občas se to stane, i když je v nádrži dostatek paliva. Na semaforu odbočuji doprava, na dalším doleva, najíždím na Libereckou, napojuji se na Cínoveckou a mířím na Zdiby. Přes Březiněves dnes nejedu, musím co nejkratší cestou k pumpě. Na Cínovecké, za sjezdem na Čakovice, je OMV. Ale tam je to fakt zbytečně drahý. To by mi snad ten benzín musel dojít, abych tam pár „litříků“ koupil. Nahoře ve Zdibech je LukOil. Benzín kvalitní, cena přijatelná. Co to jde, v rámci stavu povrchu silnice (rozsolený sníh, břečka, „fujtajbl“) vyjedu na kopec, a když v dálce vidím svítit reklamní panel LukOilu, opouští mě panika. Zastavuji u stojanu a tankuji. Doufám, že „hladové oko“ neuvidím svítit několik dní!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Dojedu? Nedojedu? Aneb o tom, jak jsem nepoučitelný!

  1. Znám ten pocit. Do služebních aut tankujeme jen tam, kde nám vezmou kartu Routex (takže OMV, Shell, Agip, nějaká benzina) a sem tam se mi stane, že jezdím po „prdelích“ a tam člověk na tyhle pumpy bez zbytečný zajížďky nenarazí. Takže kolikrát taky jedu na limit.

    Poslední dobou jsem se těmhle situacím snažil předejít tak, že jsem tankoval i když jsem měl půlku nádrže.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s