Lidi já bych spal!

A tak jsem tedy spal. Téměř celý víkend jsem prospal. Je to následek uplynulého týdne, kdy na spaní nebylo moc času. Jestli někdo tvrdí, že spát 5 hodin, musí tělu stačit, tak s ním budu částečně souhlasit. Ale jen do chvíle, kdy bude argumentovat, že to musí být spánek souvislý, ničím nepřerušovaným. Ne, jako v mém případě, v intervalech 2-1-2 hodiny. Postel v kamionu není špatná. Za ty roky, co jezdím, jsem si už našel svoji polohu, kdy ruku prostrčím skrz sedadlo spolujezdce a okýnko a špičky nohou zastrčím za druhý konec postele. Když vás u toho houpá skladník na „ještěrce“, aby vyložil a naložil zboží, které převezete přes Prahu, naučíte se spát tak tvrdě, že vás ani ochranka, která musí zaplombovat náklad, nemůže vzbudit.

Domácí postel je samozřejmě k nezaplacení. Pod hlavou „slintáček“ (polštářek), deka, kterou vám před ulehnutím zahřál pes a vedle sebe milovaná #mojezlato, to jsou chvíle, za které bych vyměnil i část výplaty. Jsou však chvíle, kdy bych „vraždil“, třeba když vám zazvoní telefon, aby mi vedoucí depa připomněl, že mám být v práci v 18hod., tak, jak jsme se den předtím domluvili. Nebo když zavolá obchodní zástupce jakési firmy, aby nabídl produkt, který nemůžete odmítnout a vy to s radostí uděláte, protože ve chvíli, kdy do telefonu řeknete ANO, může to být považováno za souhlas s nabídkou a už není cesty zpět. Podezřívám tyto telefonní nabídky za předem plánované, protože zástupci čehokoli volají vždy, když spím.

Tvrdil jsem, tvrdím a co budu živ, budu tvrdit, že dokážu usnout na jakémkoli místě, v jakékoli poloze. Při návštěvě příbuzných, na jejich sedací soupravě, v kuchyni na židli, při čekání na oběd, v metru opřený hlavou o sklo, v tramvaji zavěšený na tyči. Když u nás byla minulý týden babi, přiznala se, že mi závidí tu variabilitu míst a rychlost, kde dokážu usnout. Mě to tak fajn, ale zase nepřijde.

Když spím, uteče mi mnoho věcí, které bych chtěl, nebo měl udělat. Denní světlo se krátí a při umělém osvětlení bolí, u některých činností oči. Nehledě na fakt, že při osvětlení pobledlé, prachem zanesené žárovky, se špatně luxují psí chlupy z koberce a hledá spadlé kolečko salámu, aby ho nesežrali psi. Dokonce jsem se naučil, zalévat si potmě kafe v hrnku. Jak poznám, že je voda na kraji? Jednoduše, položím prsty na okraj hrnku a liju vodu, dokud se neopařím. Bohužel jsem už několikrát mlékem dolil kafe bez vody, to když jsem vodu naléval mimo hrneček. Na moji ruku. Takže tma a matné osvětlení je nebezpečné dvakrát. Jednou, že potraviny lze konzumovat syrové a podruhé, je to životu nebezpečné. Vroucí voda na holou kůži nepatří.

Ale jsou zase věci, které se lépe dělají potmě. Třeba vyjídání ledničky, když vám, jako u nás, v lednici nesvítí žárovka. Lépe se zakopává o psy, obzvlášť když jsou černí, jako ti naši. Lépe se šlape do vyblitých chlupů kočky. Lépe se oblékají ponožky #mojezlato. Zvlášť pikantní je to v létě, když to zjistíte až v metru, při pohledech půlky osazenstva vagónu. Lépe se trefuje klíčem do zámku ve chvíli, kdy se vracíte z „veselého“ večera a myslíte si, jak jste po tichu a vzbudíte celý barák, protože dveře, který se pokoušíte odemknout, nejsou vaše. Ale ve tmě se lépe dělají i mnohem příjemnější věci, třeba ty, při kterých si trochu protáhnete tělo a rozproudíte v něm krev. 😉

Přeji vám všem hluboký a posilující spánkový zážitek. 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zápisky truckera se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s