Oholit, nebo žít #movember?

Seděl ve vaně, s pěnou na holení na tváři, díval se na sebe do zrcátka a vzpomínal na svoje dětství, kdy trávil letní prázdniny na venkově.

Vůně pěny mu vždy připomněla rána, kdy pozoroval dědečka při holení. Děda věděl, že ho pozoruje, buď ještě z postele, kdy měl peřinu přehozenou přes hlavu a malou škvírkou se na něho díval, nebo už seděl u stolu, u hrnku teplého čaje, nebo kakaa a díval se do zrcadla, ve kterém viděl dědův odraz.

Děda si před holením vždy zapálil cigaretu. Kouřil Startky bez filtru. Vyndal jednu cigaretu z krabičky a nůžtičkami ji rozdělil na dvě poloviny. Jednu vrátil do krabičky, druhou vsunul do špičky a zapálil si. Vůně tabáku naplnila místnost. Babička jej hubovala, že aspoň po ránu by mohl chodit kouřit na dvůr, "když ten kluk ještě spí". Děda ji odbyl, že jen ať si tělo zvyká na "sajrajt" co je ve vzduchu a dál potahoval ze špičky.

Mezitím nalil teplou vodu, která se hřála na kamnech, do umyvadla. Připravil si štětku a mýdlo na holení. Namočil štětku do umyvadla, párkrát s ní zaškvrdlal v krabičce s mýdlem a začal nanášet mýdlo na tvář. Štětkou jezdil po tváři a rovnoměrně vytvářel pěnu, která jemnila vous. Přitom mezi zuby tiskl špičku s kouřícím cigárem, popotahoval a koutkem úst vypouštěl cigaretový kouř.

Když byla pěna vytvořena v dostatečném množství, umyl štětku a společně s krabičkou mýdla, ji odložil na poličku vedle zrcadla. Poté ze zásuvky vyndal břitvu. Krásný to nástroj s kostěnou rukojetí. Několikrát s ní přejel po koženém řemenu, který visel vedle zrcadla. A pak začal samotný akt holení. Pomalými tahy, projížděl břitvou po tváři. Ve stopě, kterou po sobě zanechávala nebyl jediný vous. Když dokončil očistu tváře, umyl břitvu v umyvadle, pečlivě ji usušil a uložil zpět do zásuvky. Umyl celý obličej, utřel ho do ručníku a nanesl kolínskou, která krásně voněla. Její aroma, společně s tabákovým kouřem, dokázal vytvořit v kuchyni kouzelnou atmosféru.

To jeho táta, co pamatuje, se vždy holil elektrickým holícím strojkem. Občas sedával na koši se špinavým prádlem, nebo na okraji vany a pozoroval ho, jak se holí. Nebylo to tak vzrušující, jako u dědy, ale stejně ho bavilo se dívat, jak po přejezdu strojkem po tváři, vous mizí. Strojek vydával takové lehoučké bzučení, který při každém "zakousnutí" do strniště, přidal na intenzitě.

Těšil se, až mu budou růst vousy, jak se bude před zrcadlem starat o své "strniště". Každé ráno pečlivě kontroloval tvář, jestli se už začínají objevovat první náznaky vousů. Jednoho dne jej našel! Na tváři se objevil první náznak vousu. Byl hrdý, začínal se z něho stávat muž. Přemýšlel, jestli jej má oholit, nebo nechat růst. Někde si přečetl, že čím častěji muž holí svůj vous, tím je hustší a rychleji roste. Přál si, aby měl vousy husté. Také přemýšlel, jestli si tvář holit úplně, nebo nechat růst knírek, bradku, nechat po stranách jen kotlety, prostě jakou zvolit úpravu, aby vypadal mužně.

Když už měl svoji rodinu a kluci dorůstali do věku, kdy jej sledovali při holení, neponechával nic náhodě a od útlého věku je začal připravovat na péči o jejich vous. Z použitých holících strojků odstranil použité břity na holení. Dal do koupelny židli, na kterou postavil potomka. Na ruku nanesl holící pěnu a tu roznesl na jeho tváře. Pak to samé udělal sobě. Nejprve jim ukázal, jak správně sjíždět strojkem po tváři, aby byla tvář hladce oholena, zbavena všech vousků. Když holil vlastní tvář, bedlivě dohlížel, jestli to kluci dělají správně. Občas je opravil, aby nebylo vynecháno žádné místo na jejich dětské tváři. Po dokončení se všichni "namazali" balzámem po holení. Všichni krásně voněli.

Jak plynul čas, vousy rostly čím dál rychleji a byly hustší. Již pokrývaly jeho celou tvář. Na několika místech již také začaly šedivět. Také ho postupem času přestalo bavit, holit se každý den. Nejen, že ho to obtěžovalo, ale také jej to zdržovalo. Začal se holit obden. Postupem času každý třetí den, posléze dvakrát týdně, až ustáli frekvenci holení na jednou týdně. Holil se vždy v neděli. Byl to svátek a také jezdil k rodičům, tak aby byl upravený.

Někdy se však stalo, že ani v neděli neměl sebemenší chuť se oholit. Nechával to na nejbližší možný den, kdy se odhodlá potřít tvář pěnou a jezdit "holítkem" po tváři. Takové odhodlání mu vydrželo i dva týdny. To už jemu samotnému vadil porost na tváři, který zadrhával o oblečení, když si olízl rty, škrábaly jej vousy na jazyku. To už se nedalo vydržet a strniště muselo dolu.

Je listopad, měsíc Movember. Poprvé se o této akci dověděl loni. Letos, kdyby mu to nepřipomněly statusy na sociálních sítí, nebo plakáty v ulicích města, asi by ho tato akce minula. Neměl paměť na podobné akce. Když jej některá oslovila, ukládal si její další konání do kalendáře telefonu. Málo které se pak stejně zúčastnil, ale aspoň mohl tvrdit, že ví, že se akce koná. Letošní Movember jej překvapil nepřipraveného. Jako, že oholeného? Ne, neměl povědomí, že už je to rok, co se akce konala naposledy a přitom podle Wikipedie je to celkem pravidelná akce už několik let.

Seděl ve vaně, s pěnou na holení na tváři a díval se na sebe do zrcátka. Vzal do ruky jednorázovou žiletku a začal se oholit. Jen místu pod nosem se vyhýbal. Než dokončil očistu celé tváře, byl rozhodnutý. Zadíval se pevně do zrcátka, přiložil žiletku pod nos a … Rozhodl se žít #Movember!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice povídky, takhle mi tu žijem se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s