Tlačítko pro chodce

Stál na kraji chodníku a pozoroval červeného panáčka na semaforu, na druhé straně ulice. Je to poměrně frekventovaná silnice, ale když pospíchal, přebíhal po přechodu na červenou. Dnes nikam nechvátal. Dnes si vychutnával jedny z posledních slunečních dnů, kdy slunce má ještě sílu polochtat vás na tváři svými paprsky. Stiskl tlačítko pro chodce a trpělivě čekal. Využil té chvilky, než na semaforu naskočí zelený panáček a nechal slunce, aby hladilo jeho tvář. Přivřel oči, relaxoval a čekal, až se mu nad hlavou ozve: „tik, tik, tik, tik, …“, signál, že může bezpečně vstoupit na přechod.

Jenže signál nepřicházel. Zasnil se snad tolik, že padla znovu červená? Nebo snad špatně stiskl tlačítko? Podíval se na signalizační zařízení. Divné, svítilo na něm červeně STOP. Tlačítko tedy stiskl. Přesto se nic nestalo. Auta vesele projížděla kolem něho. Za každým cítil závan větru a smrad spáleného benzínu. Ale co, vždyť je tak krásně, proč by si měl den kazit tím, že bude na přechodu čekat o něco déle. Přesto tlačítko stiskl znovu. Řidiči se ve svých autech, také potřebují někam dostat. Za manželkou, pro děti do školy, na pracovní schůzku, vyzvednout prádlo z prádelny, za kamarády na fotbal, každý máme někam namířeno.

Znovu se zadíval na červeného panáčka na druhé straně silnice. Bavilo ho, pozorovat jej jedním okem a pak druhým. Znáte to, zavřete jedno oko a díváte se tím druhým a pak obráceně. Když to děláte rychle za sebou, vypadá to, jako by pozorovaný objekt poskakoval do stran. Teď si takhle hrál s červeným panáčkem na semaforu. Slíbil si, že to vydrží, dokud se jeho barva nezmění na zelenou. Když už ho začaly bolet oči, nechal toho. Také se mu trochu motala hlava a bál se, že by mohl spadnout do vozovky.

Zadíval se na panáčka a zamyslel se. Vzpomněl si na kauzu s vyměněnými skly na semaforech. Všem se to líbilo, nikoho to nepohoršovalo a ani bezpečnost chodců to nesnížilo. Všichni to tehdy brali jako zpestření na semaforech pro chodce. Dokonce se i více lidí chovalo na přechodech zodpovědněji. Čekali spořádaně na zeleného panáčka, aby mohli přejít přes ulici. Těšili se, v jakém pohybu se panáček objeví. Mnozí se dokonce pokoušeli napodobovat pohyb, který byl znázorněn na semaforu. Všichni se dobře bavili, jen Dopravnímu podniku to tehdy vadilo! Ale že by něco vymyslel sám, to ne. Čertit se nad snahou jiného, i když byl poškozen jeho majetek, to umí každý. Ale ocenit tvůrčí nápad a zamyslet se nad tím, jestli by se to lidem líbilo, i když ti dali jasně najevo, že se jim to líbí, to je nenapadlo. Třeba z toho mohla vzniknout hezká atrakce pro tůristy. Aspoň na některých místech v centru města.

Zelený panáček stále nikde. Stiskl opět tlačítko signalizace pro chodce. Zamyslel se, jestli to nemůže být tím, že nikdo nestojí na druhé straně. Připadalo mu, že je jediný, kdo se v tuto dobu snaží dostat z jedné strany ulice na druhou. Ani v jeho směru, ani proti němu, nikde žádný člověk. Rozhlédl se kolem sebe, jestli neuvidí k přechodu někoho přicházet. Nikde nikdo, jen on sám. Natahoval krk, aby viděl přes projíždějící auto, jestli se někdo neobjeví na druhé straně. Také nic. Byl zklamaný. Nevěděl, proč to dnes semaforu trvá tak dlouho a pomyslel si, že tu stojí sám, jako kůl v plotě. Tím si vzpomněl, jak kdysi v továrně poslouchali nahraný projev Milouše Jakeše na magnetofonové pásce. Tehdejší tajemník ÚV KSČ promlouval ke svým věrným o umělcích, o reakcionářích, kteří se snaží podrýt autoritu KSČ mezi soudruhy dělníky. O Václavu Havlovi, který si v teplé vězeňské cele čte zahraniční literaturu a kouří Marlborka. Celá dílna se tehdy smála na celé kolo. Při té vzpomínce se mu zvedl levý koutek úst, do škodolibého úsměvu. Jo Milouš Jakeš, ten na zeleného panáčka nikdy nečekal! Nelenil a opět stiskl tlačítko pro chodce.

Jako fakt už ho to přestávalo bavit. Začalo ho bolet v kříži, jak tu jen tak stál a čekal. Začal už přemýšlet, že se otočí a půjde zpátky. Ale kam zpátky? Do práce? Do obchodu? A co tam bude dělat? Stejně bude muset odtamtud vyjít a vrátit se zpět k přechodu. Ať už k tomuto, nebo jinému. Potřebuje se nutně dostat na druhou stranu té prokleté ulice, po které už projelo snad sto aut, zatímco on tady pořád stojí. Potřebuje se dostat na druhou stranu ulice, protože tam je dům, ve kterém bydlí. Stiskl tlačítko pro chodce. A ještě jednou a ještě. A znovu a znovu. Zdálo se mu, že jej přepadl záchvat zuřivosti a mačkal tlačítko pořád a pořád. Připadal si jako Mike Dundee v Los Angeles, když chtěl se svým přítelem z Austrálie přejít přes přechod. Ti tehdy zmáčkli tlačítko pro chodce desetkrát v domnění, že si semafor bude myslet, že na přechodu čeká deset chodců, snažících se přejít ulici. „Tak nás tu už čeká dvacet!“, zvolal, když naposledy stiskl tlačítko pro chodce.

Prosebně zvedl oči. Ne ke slunci, které jej stále hladilo po tváři, ale ke světelné signalizaci na semaforu pro chodce. Opřel se vyčerpaně o sloup semaforu a čekal. Už neměl sílu přemýšlet, chtěl se jen dostat na druhou stranu. Automobilový provoz se zastavil. Sebral tašku, která mu vypadla z ruky, když zuřivě tiskl tlačítko pro chodce. Srovnal si sako a rukou prohrábl vlasy. Všiml si, že jej pozorují řidiči stojících vozidel. Vypadalo to, jakoby se mu snažili naznačit, že teď je ta správná chvíle, kdy může přejít. Jenže na semaforu stále svítil červený panáček. Dodával si odvahy, že by vstoupil na přechod. Připadal si jako toreador, který svým pláštíkem dráždí býka. Šikovně se otáčí a uhýbá býčím rohům. Tak i on zvedl tašku na prsa, jako by se jí chtěl chránit. Už chtěl vykročit na přechod, když tu se auta opět rozjela. To, které k němu bylo nejblíže, zatroubilo. Lekl se a uskočil zpět. „NEE …“, zakřičel do zvuku projíždějících motorů. Vzal tašku oběma rukama a začal s ní mlátit do tlačítka pro chodce.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice povídky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s