O peníze jde vždy až na prvním místě!

Vyzkoušel jsem, zatím, za svůj dosavadní život, snad všechny druhy odměňováni za práci. Hlavní pracovní poměr, vedlejší pracovní poměr, úkolovou mzdu, hodinovou mzdu, dohodu o provedení práce, dohodu o provedení činnosti, zkrácený pracovní poměr, práci za minimální mzdu + zbytek peněz na ruku. Práci u soukromníka, ve státním, jako OSVČ i pro zahraničního zaměstnavatele. Každá tato zkušenost mi přinesla nový pohled na odměňování za odvedenou práci. Jedno však měly všechny společné. Kontrolu, jestli jsem dostal zaplaceno za všechno, co jsem odpracoval.

Až na několik výjimek, o které jsem se vždy přihlásil a dostal je zaplacené zpětně, si nemohu na vyplácení mzdy stěžovat. Může za to systém, který jsem se naučil hned po vyučení, při nástupu do mého prvního zaměstnání. Systém záznamů v kolik jsem přišel do práce a v kolik jsem odcházel. S obměnou typu práce, se měnili i položky v mých záznamech. Treba při úkolové práci bylo jedno, kolik hodim jsem odpracoval, ale důležitým faktorem byl počet splněných úkolů (zakázek). Když jsem byl placen za počet odjetých kilometrů, byl rozhodujícím ukazatelem právě počet km na konci měsíce. A takto bych mohl pokračovat dál, v návaznosti na jednotlivé pracovní činnosti.

Jediný větší zádrhel nastal, když jsem rok pracoval pro „soukromníka„. Práce byla na tehdejší dobu velice dobře placena. Odměnu (mzdu) jsme dostávali několikrát do měsíce. Může se zdát, že v tom byl chaos, ale tehdy (začátek 90. let) bylo běžné, že se vyplácelo po provedení práce a „cash„. Po roce, kdy jsem končil a dostal jsem „zápočťák„, jsem zjistil, že mi chybí jedna celá měsíční mzda. Několikrát jsem se ji snažil získat zpětně, ale marně. Měl šikovnou účetní, která byla schopna doložit, že jsem si peníze převzal, i když moje záznamy hovořily jinak. Ale jak říkám, byla to na svoji dobu nadstandardní mzda, takže jedna chybějící výplata mi v rozpočtu nechyběla.

Od té doby se můj systém pracovní docházky ještě více zpřísnil. Ovšem v můj prospěch. Pokaždé jsem v něm zohlednil několik nejdůležitějších faktorů, plus řadu doplňkových. Zase s ohledem na druh práce, kterou jsem právě vykonával. Troufám si říct, že jsem schopen dohledat několik let zpátky, co jsem v konkrétní den dělal a podrobnosti k danému dni.

Když „stěhujeme“ byt a dostane se mi do ruky některý z diářů, zvědavě v něm listuji. Při čtení jednotlivých zápisků, se mi i vybaví konkrétní situace, které jsem již zapomněl. Je to taková moje dlouhodobá paměť. 🙂

Od chvíle, kdy starší syn začal pracovat, snažím se ho přesvědčit o tom, aby si vedl takové záznamy, že se mu to jednou bude hodit. Ale znáte mládí. Proč by poslouchali rady starších, když mají vlastní rozum a vědí všechno (aspoň si to myslí) nejlíp. Bohužel mám pocit, že se mu to už několikrát vymstilo. Ale postupem času na to stejně určitě přijde. 😉

Vždyť, o peníze jde vždy až na prvním místě.

Hezký večer 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, zamyšlení se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s