Z hobby marketů mi naskakují pupínky!

Ježí se mi chlupy po celém těle, když mi #mojezlato řekne, že jdeme nakupovat do hobby marketu. Vděčný jsem za chvíle, kdy je to cestou na chalupu. To s námi jedou psi a ti nemohou zůstat sami v autě! 😉 Tak je hlídám na parkovišti a trpělivě čekáme, až se „lovec“ vrátí z nákupu. Horší to je, když jedeme sami, to „musím“ dovnitř.

Není hobby market, do kterého bychom, jako firma, nevozili zboží. Na Praze 8 a 9 a v oblasti, která spadá pod naše depo, znám všechny. Minimálně jednou, jsem měl tu čest, každý navštívit. Ty, do kterých jezdím pravidelně, nenavštěvuji, jako zákazník, vůbec. Sice mám se skladníky na příjmu dobré vztahy, „jak oni ke mně, tak já k nim“ a obráceně. To ale neznamená, že bych tam musel kupovat každý hřebík. 🙂

Když už připustím, že s #mojezlato navštívím hobby market, s krajním odporem procházím mezi regály. Snažím se, abychom co nejrychleji našli požadované zboží, zaplatili a „vypadli“ z toho doupěte. Ne, že by se mi zboží nelíbilo, nebo jsem nemohl najít co potřebujeme. Všechny markety jsou „naskladněny“ kvalitním zbožím v dostatečném množství, vybere si každý. Ale při pohledu na jednotlivé položky, si vzpomenu na chvíle kdy jsem je do marketu vezl. Boj s každou paletou, která byla „zaseknutá“ mezi jiné. Na palety, které odesilatel zabalil „halabala„. Na zboží, které je „navolno“ a pořád někde překáží. A také na sezóní a jiné akce, kdy se v jednu chvíli přiveze obrovské množství zboží a po akci se zase vrací zpět odesílateli.

A také na ochotu a přístup lidí na příjmu. Jak už jsem psal, v marketech, kam jezdím denně, problém není. Jsou však místa, kam přijedu jednou za měsíc, i déle. Tam je to boj. Ne všude, je pořád stejný personál. Lidi přicházejí a odcházejí. Jako všude. Je však skupina lidí, kteří když odejde z jednoho skladu, okamžitě se objeví v jiném. Tito jedinci však s sebou přinesou to nejhorší, co v předešlém marketu pochytili. A snaží se to přenést na nový sklad. Někdy se jim to podaří víc, jindy míň a zase putují dál. Jenže to špatné zůstane. Těm co jsou na skladech dlouho a dá se s nimi normálně mluvit, ti nikdy nevidí žádný problém, jde všechno. Člověk potom i do takového marketu rád jede.

Já vím, že to jsou problémy, které nakupující zákazník nevidí a zřejmě ho ani nezajímají. Pro něho je důležité, že v hobby marketu koupí to, pro co přišel. A když to není, i když to být má (leták s akcemi je mocný čaroděj), stěžuje si. Myslíte, že mu řeknou: „Je nám líto, skladník na příjmu odmítl složit kamion se zbožím, který přijel pět minut před koncem doby příjmu.„? Ani prd, řeknou:“ Dodavatel nedodal zboží!“ A když se dodavatel zeptá dopravce, ten mu řekne, že odmítli zboží složit, když se zeptá marketu, tak bude tvrdit, že dopravce přijel pozdě. Je to začarovaný kruh. 😦

Ale pořád je to jen a jen o lidech. Jako včera. Ano, přijel jsem do Bauhausu pět minut před koncem příjmu. Jinde by to třeba problém nebyl. Počkal bych klidně hodinu, než naloží kamion prázdnými paletami, který tam stál od 9hod.! „Ne, nevyloží! Za pět minut končí příjem!„, řekl mi skladník. Hotovo, vymalováno. Co mám dělat. Zavolal jsem to na dispečink a odjel. Dnes tu stojím už dvě hodiny a doufám, že mě složí.

Složil! Musel! Dvě auta za mnou stál kamion s kytkama, který musel složit, i kdyby tam musel být do večera. 😀

Hezký den 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s