Pane, dneska je inventura!

Když se na skladu objeví více-paletová zásilka pro BEHR, jdou na mě „mrákoty“. Přitom, ještě v době, kdy jsem jezdil s Cargem, jezdil jsem tam celkem rád. Jako přepravce „poštovních“ zásilek, jsme měli na vykládce přednost před kamiony. Teď musím čekat mezi ostatními, až na mě přijde řada. Už jsem si na to zvykl, problém mi to nedělá. Někdy toho i zneužívám. Pravdou je, že mě většinou vyloží přednostně. 😉

Dnes ráno, tam (na depu) zase stála (zásilka)! Šest palet z Německa. Tři palety se šesti sudy jakéhosi „sajrajtu“ a tři palety od Siemense. Váha jako „prase“, cargo „to“ vzít nemohlo, dostal jsem „to“ na starost já. 😎 Pro jistotu se ptám, jestli tam nemám jet hned ráno, abych se s tím nemusel „tahat“ celý den. Čím dřív se „toho“ zbavím, tím lépe pro mě. „Jezdit tam ráno nemá cenu!“ Dobrá rada nad zlato.

Dnes to vůbec stálo za to. V OBI jeden „opuštěný“ skladník, který mimo mě, musel „obsluhovat“ ještě zákazníky, kteří nakoupili na prodejně a ve skladu si vyzvedávali zboží. V OKAY nový skladník, který se učil příjem zboží. Ve středu to poprvé viděl a za dohledu vedoucího prodejny, jednu paletu si zkusil přijmout. Dnes celé sám. Nikam nepospíchám, takže mi „nějaké“ zdržení nevadí. Nakonec z toho byly dvě hodiny. 😮 Vyloženo, zkontrolováno, podepsáno, návěs zavřený, jedu do BEHRu.

Po ranní mlze a studeném větru, konečně sluníčko trochu hřeje. Jsem smířený s tím, že v BEHRu budu čekat. Je pátek, továrna se musí zásobit materiálem na víkend. Sám tam rozhodně nebudu. Mám naložený i jediný svoz, který mám od rána naplánovaný, nic mě nehoní. Přijíždím k továrně a raduji se. Na „čekačce“ žádné auto. Zastavuji u brány a interkomem se hlásím na vrátnici.

Pane, dnes je inventura. Zboží se nepřijímá!“ Hlas z interkomu mi vyráží dech. „Ale já jsem pošta.“, zkouším to. „Jestli chcete, můžete se dojít zeptat do skladu, jestli vás vyloží.“, odpovídá hlas. Aspoň nějaká naděje. Beru reflexní vestu a jdu areálem továrny. Než dojdu do skladu, potkám paní z příjmu. „Kolik balíčků vezete?“, ptá se, když vidí logo firmy na mikině. „Balík žádný, ale mám šest palet z Německa.“, odpovídám. „Máme inventuru, zboží nepřijímáme.“, jasná a stručná odpověď. „Ale já jsem pošta.“, zkouším to. „Ani poštu!“, štěkne a odchází. Vracím se k autu a volám na dispečink. Nedá se nic dělat, zase „to“ odvezu zpět a v pondělí sem někdo pojede znovu. Je běžnou praxí, že když má průmyslový podnik inventuru, zastavenou výrobu, prostě nepřijímá zboží, jsou o tom dodavatelé uvědomění a tuto informaci dále předávají dopravcům. My o ničem nevíme. A to do BEHRu jezdí naše auto téměř denně! 😮 Aspoň jsem se nemusel tahat s těmi zpropadenými sudy.

Znovu jdu k interkomu, potřebuji se dostat zpět na příjezdovou silnici a couvat rozhodně nehodlám. Vrátná se „slituje“ a pouští mě do továrny. Objíždím celou firmu a u vrátnice zastavuji. Přichází paní, se kterou jsem mluvil prostřednictvím interkomu. „Co mám napsat, že jste musel projet továrnou?“, ptá se. Musí zaznamenat každé vozidlo, které do továrny vjede. „Napište, že jako dopravní firma jsme nevěděli, že je inventura a že jsem s kamionem odmítl couvat na hlavní silnici, tak jste mi umožnila průjezd fabrikou.“ „To by šlo.“, usměje a zvedá závoru, abych mohl odjet. Dostal jsem ještě jednu nakládku a tím pro mě skončil tento pracovní týden.

Hezký večer 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s