Každý rok, ten samý poplatek.

Se začátkem školního roku, nastává i okamžik pravidelných poplatků ve prospěch školského zařízení, které navštěvuje vaše, i moje, ratolest (dítko školou a studiem povinné). Jsou to poplatky od kroužků, přes jednotné učebnice, Radu rodičů, až po zámeček ke skříňce.

Už když starší syn navštěvoval Základní školu, ta nechala ve vestibulu instalovat labyrint kovových skříněk, kde si žáci nechávali obuv na přezutí. Odpadla tak dětem, tak oblíbená služba v šatně, kdy ten, co měl klíče od šatny, byl „King“ a měl „moc“ nad spolužáky.

Během školního roku, se plechové skříňky staly odkladištěm všeho, co dítko odmítalo každý den nosit v tašce do/ze školy. Na konci školního roku, se tak z mnoha skříněk linul odér, ne kolikrát podobný vůni kontejneru na směsný odpad. 😮

A právě se školní skříňkou byl spojený „poplatek„, který jsem nikdy nepochopil. Ono těch věcí na Základní škole, kterou kluci navštěvovali, bylo k nepochopení víc. 😉 Na začátku školního roku, každé dítko zaplatilo určitý „poplatek„, za který mu byl svěřen jeden klíček od zámečku ke skříňce. Když klíček ztratilo, což u dětí školního věku není nic výjimečného, byla mu „náhradním“ klíčkem skříňka odemčena. Pak musel rodič, nebohého dítka „vysolit“ další peníz, za který dítko obdrželo „nový“ klíček! Vlastní zámečky byly zakázány. Z jakého důvodu, to se může každý domýšlet sám.

S přestupem na střední školu, jsem doufal, že buď budu řešit, jak se v šatně mého syna ztrácejí věci, nebo v prvním ročníku koupím zámek a jestli od něho „synátor“  ztratí klíč, bude si na skříňku dávat hřebík. U středoškoláků se již předpokládá trocha samostatnosti.

Opak je pravdou. Jelikož se ve škole po týdnu střídají s druhou skupinou žáků, je i zde zaveden systém „pronájmu“ zámečku ke skříňce za roční poplatek. Když jsem se na třídních schůzkách ptal na možnost vlastního zámku, bylo mi sděleno, že „chlapci v pátek myslí na všechno možné, jen ne na svůj zámeček u skříňky“ a v pondělí musí pan školník řezat, štípat, pilovat zapomenuté zámky na skříňkách, aby si žáci z druhé skupiny mohli dát do skříňky své věci. 🙂

Opět musím konstatovat, kdyby všem žákům škola, na začátku roku, rozdala hřebíky, aby se „věci“ ze skříněk samovolně „nevyvalovaly“ na chodbu, bylo by po problému. Roh skříňky lze ohnout bez větší námahy, tak jak to známe všichni, co měli někdy co do činění s plechovým monstrem, takže nad bezpečností uložených věcí, se lze jen bláhově pousmát.

Takhle mě doma opět čeká: „Tati, potřebuji 150Kč na zámek!„. Letos snad naposledy.

Hezký den 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s