Trefit jablkem značku?!

V neděli #mojezlato přinesla z práce košík jablek. Celý večer jsme přemýšleli, co z nich uděláme. Včera večer jsem si vzal tři do práce, abych měl co cestou „chroupat“ ;). Nebudu tolik kouřit a udělám něco pro zdraví! 😎 Sotva jsem najel na D8, vylovil jsem první jablko. Kousnu do něj a … nahnilé! 😦 Co s ním? Okousal jsem aspoň „zdravou“ část. Vrátit do pytlíku k ostatním, to se mi „eklovalo“. Položit ho někde v autě, to „smrdí“, že se mi někam zakutálí, nebo se „rozplizne“ po autě. Jak ho tedy ekologicky „zlikvidovat“ za jízdy? Jablko je ovoce, to je BIO odpad, patří na pole! Normálně to nedělám, ale v tomto případě to snad tolik vadit nebude. Stáhnul jsem okýnko u spolujezdce a frr.., jablko letělo ven na pole. Bohužel jsem si to špatně načasoval a trefil info tabuli, oznamující sjezd na Čakovice a Ďáblice. 😮

Ty jablka nejsou k jídlu!“, řekl jsem večer do telefonu #mojezlato, když volala, že jde z práce. „Budeme je muset nějak zpracovat. Ale po vykrájení z nich zbude sotva polovina.“, dodal jsem. V tu chvíli se mi už v hlavě honil plán, co s nimi provedu. Pomalu jsem si skládal soupis surovin, o kterých jsem předpokládal, že je máme doma a že je budu potřebovat. U několika položek jsem si nebyl jistý, před začátkem „akce“, musím zkontrolovat jejich dostupnost, abych nebyl zaskočen jejich absencí, při přípravě … štrúdlu! Ano, rozhodl jsem se, že upeču rodině štrúdl! 😀

Dopoledne mi „mladí“ ušetřili čas, když vzali ven naše psy. Rychle jsem udělal „úkoly“, které mi zanechala #mojezlato připravené. Pak už jsem vyrazil do obchodu pro chlazené listové těsto. Doma jsem se zeptal „skoro snachy“, jestli už někdy pekla štrúdl. Já to tedy nikdy sám nezkoušel, jen jsem #mojezlato asistoval. 😉 Ona také ne. „Tak spojíme síly a to by bylo, aby se nám štrúdl nepovedl.“, řekl jsem a šel jsem chystat suroviny a kuchyňské pomůcky. Opravdu, skoro polovinu z každého jablka jsem vyhodil. Ness nastrouhala jablka a dochutila celou směs k naplnění. Já mezitím doběhl do Penny ještě pro jedno listové těsto. Dvě šišky nám stačit budou. Jedna by byla málo. 😉

Zapálil jsem troubu, Ness naplnila obě těsta směsí, já je potřel rozšlehaným vajíčkem, propíchal vidličkou, aby mohla odcházet pára a šup s nimi do vyhřáté trouby. „Sejdeme se tu za 15 minut.“, řekl jsem „spolupachatelce“ a začal uklízet nepořádek, který jsme natropili. Za chvíli to v kuchyni začalo krásně vonět. Asi po deseti minutách jsem otočil plech se štrúdly. Začínaly krásně zlátnout. „Asi se to fakt povede.“, spokojeně jsem se usmíval.

2013-09-10 12.52.21

Za dalších pět minut bylo dílo dokonáno. Už když jsem vyndaval plech z trouby, věděl jsem, že se štrúdl opravdu povedl. Zavolal jsem Ness, že je hotovo. Měla z toho velkou radost, stejně jako já. Byl to její první štrúdl. Všichni se celý život musíme učit. Všechno je jednou poprvé. 🙂 Uvařili jsme si kávu a nakrájeli štrúdl na kousky. Aby to bylo fakt „echt“, posypali jsme nakrájené kousky moučkovým cukrem. Řeknu vám, chutná to lépe, než to vypadá!

2013-09-10 13.32.39

Dobrou chuť a hezký den 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s