Ladič

Obdivuji práci ladičů hudebních nástrojů. Nejvíce pak strunných a klávesových. Absolutním vrcholem je pro mne ladění varhan. Starých, chrámových, kostelních nástrojů. S laděním je většinou spojena i jejich předchozí oprava, nebo rekonstrukce. Mistrům, kteří ovládají toto řemeslo, patří moje poklona. A není pravdou, že „ladiči“ takových nástrojů, musí být zrakově postižení. Překvapilo by vás, kolik těchto mistrů je vidících. 🙂 Jediným předpokladem pro tuto práci je, absolutní sluch.

Obdivuji lidi s hudebním sluchem. Já, který pozná falešný tón jen ve chvíli, kdy začne „tahat“ za uši. Já, kterému stačí, že je melodie příjemná na poslech. Já, který jsem se naučil zahrát na klavír „Skákal pes přes oves.“, tzv. odpozorováním, když se Denis učil hrát na klavír. Namalovali jsme mu na klávesy stupnici a on se učil. Dlouho jsem ho pozoroval, až jsem se naučil zahrát tuto skladbu také. Neznám noty, nerozumím jejich zápisu. Nechápu, jak někdo dokáže svoji představu o melodii převést na notový záznam. Nechápu, jak někdo dokáže z naprosto banální záležitosti, jako je např. šustění větru, složit nádhernou symfonii. 😎

V době, kdy u nás začal počítačový boom, dokázal jsem držet krok s „ladiči“ procesorů, ukrývajících se v PC. Dokázali jsme s kamarádem „vyladit“ počítač na jeho samou krajní mez. Stavěli jsme počítače, které by svým výkonem dnes byly k smíchu, ale tehdy byly na vrcholu. Nebyl týden, abychom se nepokoušeli posunout hranici výkonu dál. Posouvali jsme ji kolikrát tak dlouho, až to PC „neustálo“. Druhý den se začalo znovu. Naše počítačové sestavy byly naprosto bláznivé. Aktivní i pasivní chlazení bylo teprve v plenkách, takže ventilátory, navrtané v boku počítačových skříní byly jedním z největších pomocníků odvodu tepla. 😮

Jak šel čas, začal se „ladičův“ duch ve mně vytrácet. Přišly nové zájmy a dnes, dnes mi stačí výkon #mojezlato notebooku. Nejsem pařan, nepotřebuji nic víc, než aby mi počítač spustil internetový prohlížeč, kancelářský software, hudební a video přehrávač a některý z programů na úpravu fotek, popřípadě videa. 🙂

Včera jsem se stal, na dvě hodiny, zase „ladičem“. Zvoní telefon, kouknu na displej, kdo volá. Kamarádka: „Strejdo, jsi doma?“ „Jsem.“, odpovídám. „Mohl bys na chvíli přijít?“, otázka, ze které nedokážu odhadnout, o co půjde. „Za chvíli jsem u tebe.“, odpovídám a tisknu červené sluchátko na mobilu. Přemýšlím, co stojí za touto výzvou. Jako první mě vždy napadne nějaká nepříjemnost. Nemám rád tyhle tajemné otázky do telefonu. Ale je to kamarádka, která nám pomůže, když potřebujeme a naopak.

Za chvíli jsem už zvonil na její domovní zvonek. Přišel mi otevřít kámošky mladší syn. „Co se děje?“, vyzvídám mezi dveřmi. „Nevím.“, odpověděl. Už po schodech nahoru jsem slyšel hlasy několika lidí. „Snad to nebude nějaký sousedský problém?“, pomyslel jsem si. Nebyl. Hlasy patřily postavám příběhu, který se právě odehrával na televizní obrazovce. Dveře bytu byly otevřeny na chodbu, proto takový „hluk“. „Strejdo pomoc!“, byla první slova, když mě viděla. Než jsem se dověděl, o jaký problém se jedná, šermovala mi „teta“ televizním ovladačem před obličejem. Několikrát mi ukázala MENU televize, různá nastavení, aktuální programovou nabídku a tištěné manuály k televizi. Základním problém, jak jsem tomu po chvíli porozuměl, byla nefunkčnost programů z nabídky kabelového operátora. „To bude nějaká hloupost.“, konstatoval jsem a usadil se s ovladačem na pohovku.

Postupně jsem projížděl nabídku nastavení v televizi. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se v jednotlivých funkcích začal orientovat. Zkoušel jsem různé typy ladění. Do té chvíle jsem netušil, jak složité funkční nastavení může LCD televize mít. Obzvlášť, je-li to jeden s posledních modelů jedné ze světových jedniček ve výrobě televizí. Opět jsem si ověřil, že pro televize platí to samé, jako pro ostatní technické „hračky“. Čím je výrobek novější a modernější, tím méně nabízí uživateli jednodušší a srozumitelnější ovládání. Naopak jej nutí, pozvat si odbornou firmu k instalaci a vysvětlení jeho obsluhy.

Po dvou hodinách neustálých pokusů s nastavením a nalezením programové nabídky, došlo na „počítačově“ oblíbené: „Když to nefunguje, tak to vypni a zapni.“ Přesto jsme ke kýženému výsledku nedošli. Měli jsme i „pomoc na telefonu“. Kamaráda, který se zabývá prodejem televizní techniky. Probírali jsme další možnosti, něco vyzkoušeli, něco zamítli. Televize se stále tvářila, že je všechno v pořádku, a co po ní stále jako chceme. 🙂 Nakonec jsme se shodli, že problém vůbec nebude v televizi, ale zřejmě na cestě mezi domovním rozvodem kabelového operátora a samotným tv přijímačem. „Teta“ si prostě dnes zavolá svému kabelovému operátorovi a bude se domáhat nápravy.

Jo, a co bylo na začátku „ladění“? Ráno ji televize přestala zobrazovat NOVU a PRIMU! 😀 Když tyto dva programy nefungovaly ani odpoledne, zavolala na info linku kabelovky. Tam ji poradili, ať si znovu naladí televizi. Tak ji tedy naladila. 🙂 Jo, není „ladič“, jako „ladič“.

Hezký den 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s