Den jak stvořený pro výlet

Probouzím se o hodinu později, než jsem měl v plánu. Beru psy a „obíhám“ s nimi naše kolečko. Vracíme se domu, psi dostávají granule, já si vařím kafe a mažu rohlíky se sýrem. Do batohu si dávám pracovní triko a můžeme vyrazit.

Kam? Já jsem vám to nepověděl? Ve středu přijela #mojezlato maminka. Zlatá to tchýně. Jako fakt. Žádné „tchýně a uzený, nejlepší je studený„. Nežlu, ať se do země propadnu, jestli nemluvím pravdu, mám skvělou tchýni.

Včera jsem ji vezl domů, kousek od Mariánských Lázní. Krásné počasí slibovalo krásný výlet. Ten se však měl změnit ve zlý sen. Ale pěkně postupně.

Než se prokousávat skrz dopolední Prahu, rozhodl jsem se jet, po D8, přes Slaný, Krušovice, Bochov, Toužim a Teplou. Cesta to je vyzkoušená a zaručená.

Sjezd na Slaný a Mělník je uzavřený. Objížďka kolem Kralup nad Vltavou a Nelahozeves. V Nové vsi cestáři pokládají nový povrch. Dopravu řídí semafor, kolony z obou stran. První zdržení.

Do Slaného a dál na Řevničov a Krušovice cesta v pohodě. Mezi Krušovicemi a Lubencem další dvě dopravní omezení. Provoz jedním jízdním pruhem, doprava řízena kyvadlově semaforem. Další zdržení. Ale to nejlepší na cestě do „Mariánek“ teprve mělo přijít. Před Bochovem, v tom „ďolíku“ oprava mostu! Stavba je vidět z vrcholu padání, z obou směrů. Neskutečné, co někdo dokáže vymyslet. Provoz je řízen pouze dopravní značkou. 😮 Až do „Mariánek„, už žádné další komplikace.

Zpátky jedu po dálnici!„, znělo moje rozhodnutí. Pokecal jsem s dědou (tchánem), dal si kafe, držkovku a po třetí hodině se vydal na zpáteční cestu. Za Tachovem jsem najel na D8 a na Shellce doplnil hladinu kávy v těle. Vyřídil důležitý telefon a ve čtyři už jsem „pelášil“ po dálnici na Prahu.

U Ejpovic „stau„, kolona, jejíž začátek byl někde za horizontem, u Rokycan. Na konci kolony se naštěstí dalo sjet, výjezdem na Plzeň, Ejpovice. „Pojedu po staré silnici!„, řekl jsem si a odbočil. Dá se říct, že zde byl začátek mého konce.

Ještě do Rokycan jsem se držel s ostatními, co se rozhodli, jako já, kolonu na dálnici objet. Přece se nebudu „ploužit“ s ostatními na Prahu, když chci jet rovnou do práce! I zapnul jsem „chytrou paní“ (navigaci). V poslední chvíli jsem stačil na její povel odbočit. Pak už jsem jen viděl ve zpětném zrcátku kolonu vozidel, která pokračovala původním směrem.

Také to bylo na dlouhou dobu poslední pohled na nějaký dopravní prostředek. Zůstal jsem jen já, lesy, pole a silnice. Mohl jsem se v klidu kochat krásou okolní přírody. Když mi však navigace po hodině jízdy stále oznamovala, že do cíle zbývá 2,5hod., začal jsem být drobátko nervózní. Když mi půl hodiny do nástupu do zaměstnání, zbývalo 1,5hod. jízdy, přestal jsem krajinu kolem sebe vnímat úplně.

Projel jsem Rakovník, Nové Strašecí, Kladno a několik desítek vesniček, až jsem konečně dojel do Kralup nad Vltavou. Byl jsem skoro u cíle! Slovem „skoro“ myslím to, že než jsem se dostal na správnou stranu Vltavy, ještě dvakrát jsem z Kralup vyjel, abych se někudy, neznámo mě kudy, zase do nich vrátil.

Po čtyřech hodinách, při západu slunce, o 100km najeto více a skoro hodinovým zpožděním, jsem přijel do práce.

Jak říkám: „Den jak stvořený pro výlet„. 😀

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice z mobilu se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s