Jak jsme vezli boty „Číňanům“. V. část

Včera jsem s vámi rozloučil ve chvíli, kdy mě z rozjímání krajiny kolem San Cesaero, vyrušil zvuk přijíždějícího auta, odemykání zámků a otvírání brány areálu, kde jsme s Michalem a kamionem plným zboží, zůstali zamčeni.

Vrata se pomalu otvírají a my vidíme zase to samé tmavé BMW, které nás vyzvedlo na benzinové pumpě a klikatými italskými cestičkami, dovedlo až do tohoto areálu. Stojíme a s cigárem, přilepeným na spodním rtu, sledujeme, jak vjíždí dovnitř. „Něco je jinak.“, šeptám Michalovi, ačkoli nepředpokládám, že by nám někdo z Asiatů rozuměl. „Jak, jinka?“, ptá se Michal. „Koukni se na toho, co otevřel a teď zavírá bránu.“, směřuji jeho pohled. „A co jako?“, nechápavě se ptá Michal, teď už hlasitěji. „Sice pro nás Evropany vypadají všichni Asiati stejně, ale já bych řekl, že je to ten samej, co nám na parkovišti ukazoval číslo a pak nás tu zamkl. Jenže je trochu jiný.“, vysvětluji Michalovi, že se tu děje něco divného.

BMW mezitím zastavuje u dveří do skladové budovy. Pomalu se otevírají všechny dveře. Oba s Michalem couváme k návěsu, až se o něj opíráme zády. Ani jeden z nás netuší, co přijde, ale je lepší mít krytá záda. 😮 Z auta vystupuje jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý Asiat. S tím co otevíral, je jich celkem šest. Všichni mají na očích tmavé sluneční brýle, ale i přes ně je vidět, že jejich pohledy směřují naším směrem. Cigáro mi už dávno vypadlo z pusy. Stojíme s Michalem zhruba v prostředku soupravy. Pomalu se otáčím bokem a dělám, že si jdu pro něco do kabiny. Ale místo ke dveřím spolujezdce, obcházím auto. Když zmizím „Číňanům“ z dohledu, začínám se smát. Když se otočím, jestli mě vidí, zjišťuji, že za mnou stojí Michal a směje se taky. „Ty vole, to je nějaký špatný film, ne?“, ptám se ho a přitom se pořád směju. „Kopni mě do nohy, abych věděl, že se mi to nezdá.“, odpovídá mi Michal. U tmavého BMW stojí šest Asiatů, v tmavých slunečních brýlích a skvěle padnoucích teplákových soupravách. 😀 😀 😀

Pojď tam, ať to nevypadá blbě.“, říká Michal a vycházíme z poza kamionu, už s kamennou tváří. Asiati mezi sebou o něčem brebentí. Když nás vidí, rozejdou se směrem ke konci návěsu. Michal sundává bezpečnostní zámek z vrat, jeden z Asiatů odtrhává plombu a já otevírám vrata návěsu. Až po okraj je naplněn krabicemi s nápisem „Made in China“. Michal vysouvá schůdky od návěsu a první „Číňan“ se šplhá nahoru. Ten co odemykal vrata, jde k budově a otvírá dveře do skladu. „Zřejmě vrchní klíčník.“, kývám bradou směrem k „Paklíčovi“. Ostatní mezitím vytvoří „živý řetěz“ a jedna bedna za druhou se pomalu přesouvá z návěsu do skladu. Tam je třídí na další hromady, podle nám neznámého klíče. „Co budeme dělat?“, ptám se Michala. „Zkusíme jim nabídnout pomoc, ať jsme co nejrychleji odtud.“, říká Michal a leze nahoru do návěsu a nabízí pomoc. Naše pomoc je však odmítnuta, že si všechno udělají sami. My jsme řidiči, kteří přivezli jejich zboží, my nemusíme nic dělat. To by měli slyšet skladníci v některých logistických areálech u nás doma. „To tu budeme do večera.“, vzdychá Michal, seskakuje z návěsu a jde postavit vodu na kafe. „To by mě zajímalo, který z nich je kápo?“, ještě stihnu prohodit, než začne syčet plyn z bomby a hořet plamínek pod konvicí.

Upíjíme kafe a díváme se na Asiaty, jak se činí. Musím uznat, že jim to „klukům ušatým“ jde, jedna báseň. Během 30 minut, je ¼ návěsu vyložená. „Jestli udrží tempo, za dvě hodiny bychom mohli odjíždět.“, komentuje jejich snažení Michal a jde volat do Prahy, jak jsme na tom a jaká je nabídka pro nakládku. Najednou za vraty zastavuje auto a troubí. Všichni „Číňani“ se seběhnou a „Paklíč“ jde odemknout. „Asi kontrola“, pomyslím si. Do dvora vjíždí další tmavé BMW. Vystupuje další „Číňan“ v tmavých brýlích a teplákové soupravě. Otvírá zadní dveře a nese čtyři igelitové tašky plné plastových krabiček s jídlem. „Přijel oběd.“, pobaveně komentuje Michal nového člena party. „Jo a jen tak mimochodem, do Prahy zatím žádná nakládka.“, dodává trpce. „Obědonosič“ vchází do skladu a na připravený stůl pokládá krabičky. Všichni se seběhnou kolem, otevírají jednu krabici za druhou a nandávají si do plastových misek „svoje“ porce. Strašně mi to připomíná Holešovickou tržnici a stánkový prodej asijských jídel. Lezu do auta pro sušenku. Ke kávě patří „něco“ dobrého.

Číňani“ na nás něco „hulákají“ a ukazují, ať jdeme k nim. Podíváme se na sebe a jdeme. Nabízejí nám, ať si s nimi dáme jídlo. „Tak oni nás tu nejdřív zamknou a teď nás budou krmit? Jsme snad Jeníček s Mařenkou, nebo co?“, ptám se Michala. „Nekecej a nandej si. V jejich komunitě je to normální, že se o své jídlo rozdělí s ostatními.“, odpovídá Michal, bere si plastovou misku s vidličkou a nabírá si rýži. Šmejdím očima po krabičkách a přemýšlím, co, co je. Jeden z „hostitelů“, mi anglicky vysvětluje, co všechno nabízí jejich bohatý stůl. Rýže, nudle, kuře na několik způsobů, ryba, krevety a ještě další potvory. Beru si trochu nudlí a kuřecí kousky. Chutná to stejně, jako a asijských restaurací v Česku. Oni snad mají nějakou univerzální „šmakuládu“ po celém světě. Když dojíme, slušně poděkujeme a vracíme s k autu na cigáro. „Číňani“ se opět vrhají do práce. A opravdu, za dvě hodiny, je návěs prázdný. „Myslíš, že by nám ukázali, jaké boty jsme vezli?“, ptám se Michala. „Můžeme to zkusit. Taky by mě zajímalo, co to bude, když s tím bylo takové sraní.“, a jde ke skladu. Něco se domlouvá s „Paklíčem“, který má na starosti rozdělování jednotlivých beden. Mává na mě, ať tam jdu. „Paklíč“ otevírá jednu z beden a v jsou boty, úplně stejné, jako kterékoli jiné, v Holešovické tržnici. Pánské, dámské, dětské, sportovní i taneční, na denní i na noční. Značky známé, šikovně upravené, aby nešlo říct, že jsou falešné. Obchod s obuví na asijských tržnicích mají totiž pod palcem právě Číňani. Zřejmě všude na světě.

Zboží je doručeno, je čas k odjezdu. Ale pozor, tímto ještě naše cesta nekončí! 😉

Konec V. části

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s