Piccolo nebo „Amerikáno“?

Snad mne „neutlučete“ hned na začátku za to „piccolo“. Ano, Piccolo neexistuje! Ale stále se v mnoha podnicích toto označení používá. A já, ani vy, s tím nic neuděláme. 😉

Dlouhou dobu jsem nebyl schopen pochopit označení „Turek“ pro kávu. Když se mne někdo zeptal, jestli si dám „Turka“, zeptal jsem se, jestli je to s lógrem, nebo bez. Byl jsem za pitomce, ale mě to bylo jedno, hlavně když jsem věděl, že nebudu mezi zuby cedit zrnka kávy. Ať třeba sebelepší, stejně by mi to vadilo. 😦

Stejně tak jsem nebyl schopen pochopit rozdíl mezi espresso a normální. Od té doby mám nejraději Caffè latte. Prostě, jsou věci, které, když mi budete vysvětlovat denně, tak je nepochopím. Musím mít vlastní zkušenost, aby se mi to dostalo „pod kůži“. A to ne vždy se stejně podaří. 😉

První zkušenost, s vysvětlením pojmu „espresso“, jsem měl při mé první cestě s kamionem do Itálie. Vezli jsme tehdy „číňanům“ plný mrazák bot :D. Ale o tom vám budu vyprávět někdy jindy (ale musíte mi to připomenout, jestli chcete znát tuto historku, já totiž zapomínám! 😉 ).

Takže, stáli jsme už třetí den na parkovišti u Milána a čekali na „nakládku“, která by nás „posunula“ směrem k domovu. Dostali jsme chuť na pořádné italské kafe, a že si tedy na něj dojdeme. Obsluha čerpací stanice nás už brala jako někoho, kdo tam prostě patří. Dvakrát denně jsme se tam chodili sprchovat 😮 sem tam něco koupit, ale hlavně jsme tam chodili koukat na televizi. Stejně jsme jim „prd“ rozuměli, ale filmy v notebooku nás už nebavily. Místní kávu jsme ale neochutnali.

Posadili jsme se k pultíku a „pikolík“ se k nám hned přitočil. Co že si dáme? Aspoň jsem si myslel, že se zeptal, italsky neumím. Espresso! Due!“, zkušeně povídá kolega a mrká na mě, jak mu to „šprechtí“ italsky. „Pikolík“ si nás změřil zkušeným okem a zeptal se: „Americano?“. „Si, si, americano.“, zase na to kolega. Koukal jsem jak „vyvoraná“ myš, co že si to ti dva na mě domlouvají. Ti Asiati před třemi dny, mi úplně stačili (ale o tom až příště, jo, že už jsem to napsal, aha). „OK.“, povídá „pikolík“ a mizí k presovači. Co je to to americano?“, ptám se. „Dvojitá porce vody, pro lidi, jako jsme my dva, jinak by nám to jejich espresso utrhlo pumpičku.“, odpovídá kolega. Kde se vzal, tu se vzal, na pumpě zastavil autobus s místními seniory. Asi jeli někam na výlet, bylo cca 8 hodin ráno. Nejprve navštívili WC a potom se hned přemístili k baru. Všichni do jednoho si objednali espresso. „Když to nezabije italské seniory, tak nás, zocelené domácími lihovinami, to nemůže rozhodit, ne?“, ptám se. „Možná bys to přežil, ale hlavně by ti to nechutnalo a oni, oni to pijou každý den a několikrát.“, odpovídá mi. 😀

Mezi odbavením seniorů, se k nám přitočí „pikolík“, s naším espresso „americano“. Doléváme si vodu „extra“ do šálků a ochutnáváme. I přes dvojitou porci vody je to tedy fakt síla. Jak chutná samotné, ani neodvažuji pomyslet, natož ochutnat. Ale je vynikající. Téhož dne večer, jsme konečně dostali adresu pro „nakládku“, ale než jsme odjeli, došli jsme ještě jednou na espresso „americano“. A rozloučit se s obsluhou. Kdo byl víc rád, že konečně odjíždíme, netuším. 🙂

Pokaždé, když v #timeline mého Twitteru narazím na povzdechnutí, že zase někdo někomu někde nabízel piccolo, vždy si vzpomenu na parkoviště u Milána a pousměju se. Dnes jsem to povýšil o „level“ výš, když jsem málem vyprskl kousek pečiva na obsluhu bistra v Bauhausu. Šel jsem si koupit oblíbené Caffè latte, bo skladníci měli pauzu na oběd. Přede mnou dva dělníci, co tu byli nakupovat.

Dvě kafe.“, povídá jeden.
Normal, nebo piccolo?“, ptá se prodavačka.
Cože? Normální kafe.“, říká druhý dělník.
Takže americano?“, zkouší to prodavačka.
Pojď pryč, uděláme si ho radši sami.“, povídá ten první. To už jsem nevydržel a vyprskl.
Takže si kávu nedáte? A něco jiného vám mohu nabídnout?“, snaží se prodavačka zachránit situaci.
Ne nic.“, odpovídají současně a odchází.

Bylo mi prodavačky upřímně líto. Naučené postupy nabídky zboží, musí být hrozná věc. Stačilo, aby se jich zeptala „normálně“, jakou kávu si dají, a bylo to. Ale kdyby ji slyšel někdo z „managementu“, který takové nesmyslné fráze vymýšlí, že se nedrží standardizovaného postupu, asi by zle pochodila.

Je to stejné, jako posadit lidi z „vyšší“ třídy do zaplivané hospody IV. cenové skupiny. Taky si tam nebudou připadat zrovna dvakrát příjemně. A nejen prostředím. 🙂

Hezký den 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zápisky truckera se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s