Nemocánek

Ještě, když jsme byli na dovolené, začal si Bacardi lízat zadní tlapku. Čas od času vyplivnul mravence, který se mu „proháněl“ srstí, a byl tak úspěšně odloven. Jenže intenzita lízání se zvyšovala a bylo na něm vidět, že ho to obtěžuje.

I když mu #mojezlato prohlížela tlapku sebelíp, nic, co by mu způsobovalo svědění, nebo bolest, nenacházela. Naši psi totiž na sobě nedávají znát, kde je, co bolí. Můžete je „prohmatávat“ sebeintenzivněji, nedají na sobě znát žádnou známku bolesti.

Po návratu domu se intenzita lízání snížila. Věřili jsme ve změnu prostředí. Přeci jen, v Praze není takový kontakt s trávou, jako #navsi. Také to vypadalo, že by problém mohl být i psychický. I to se může stát. U zvířat, stejně jako u lidí. Poslední dny dovolené, působil trochu unaveně.

Předevčírem jsme jej přistihli, jak si tlapku „štípe“ předními zuby. „Zaklekli“ jsme na něj s #mojezlato a společnými silami hledali, co by svědění mohlo způsobovat. Mezi prsty jsme našli malinký stroupek. #mojezlato se domnívala, že by to mohl být pozůstatek klíštěte. Že mu Bacardi ukousl „prdelku“ a hlavička zůstala v tlapce. Raději jsme mu to vyčistili.

Dnes za mnou Denis přiběhl na balkón, že si Bacardi líže a kouše tlapku, ať se jdu hned podívat, co si udělal. Hřbet tlapky měl úplně zbavený srsti, jakou intenzitou si ji „blízal„. Na první pohled bylo vidět, že ho noha bolí. Když se postavil, měl hřbet tlapky oteklý. Dostal vodítko a vyrazili jsme za #mojezlato na veterinu.

Jak nás viděla ve dveřích, poznala, že se něco děje. Jen tak, ji tam navštěvujeme jen zřídka. Popsal jsem ji rychle co se stalo. V ordinaci nikoho neměli, paní doktorka se na něj mohla v klidu podívat. Ukázkově se položil na zem a nastavil nemocnou tlapku. Sám od sebe.

Tlapku měl celou červenou a oteklou. V jednom místě to vypadalo na hnisavé ložisko. Odvyprávěli jsme paní doktorce celou anabázi. „Vypadá to, že to nebylo klíště, ale spíš osina. Ukousnul si ji, nebo se ulomila a teď pomalu putuje packou.„, řekla paní doktorka. „Dáme mu na to višňák, měl by to vytáhnout a uvidíme za dva dny.„. Problém identifikován, léčba zahájena.

Mezi prsty dostal kousky vaty, na nejvíce oteklé místo čtvereček s višňákem a celou tlapku, až po loket mu obvázala. Navrch dostal stahovací obinadlo. Jen jsme se nemohli domluvit, jestli s obrázky traktůrku, nebo kravičkama. Zvítězil traktůrek. 😀

image

Máme teď Nemocánka. Musel jsem mu vzít na cestu domu „mlsací tyčinku„, jinak by tam ležel asi ještě teď. Nejprve poskakoval po třech, pak vypadal jako cválající kůň, nakonec jak baletka, když chodí po špičkách. Za pomocí kousků pamlsků, jsme se dostali až domů. 🙂

S nemocným zvířetem, je to jako s dítětem. Musíte prokázat velkou míru trpělivosti a diplomacie, aby se vám je podařilo přemístit z bodu A, do bodu B.

Pan Nemocánek leží, dělá na nás „psí oči“  a dělá mu dobře, že může být chvíli „středobodem“ dění v naší domácnosti. Ale on, i Ája a Terezka jsou také naše „děti„. Takže proč jim nevěnovat lásku a péči. Oni nám to tisíckrát vrátí.

Hezký den 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem, z mobilu se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s