Ticho, nebo hudební podklad?

Mezi 15-19 rokem svého života, jsem rád a často, usínal za doprovodu melodií, znějících z kazetového magnetofonu SONY, koupeného v Tuzexu za 650 Bonů. Sice to není podstatné, ale zdálo se mi to jako veselé, vám to povědět. „Kazeťák“, jsem měl spojený se stařičkým gramofonem a potichoučku jsem poslouchal „zakázané“ nahrávky, které jsem kupoval od kamarádů, nebo na burze v Kulturním domě na Smíchově. 🙂 Jo, to byla doba.

Postupně, jak jsem usínal, snižoval jsem hlasitost reprodukované hudby. Místo počítání oveček, jsem tiše poslouchal a usínal. Ráno jsem zjistil, že hlasitost je tak malá, že bylo víc slyšet hučení v „reprákách“, než hlas z rádia. Na konci puberty mě tato „kratochvíle“ přešla. Naopak jsem při soustředěné práci začal vyhledávat ticho. Okolní „zvuk“ mě rušil.

Postupem času, jak jsem „stárnul“, jsem vůbec přestal vyhledávat hlasitou hudbu. Pryč byla doba, kdy jsem každý víkend s kamarády obrážel koncerty našich oblíbených kapel. Jediná, na kterou si dnes vzpomínám, byla punková skupina kamaráda Honzy (zvaného Slovo), s „poetickým“ názvem Vykousaný kaštany.

Honza zvaný Slovo a jeho skupina Vykousaný kaštany.

ftwpraharajče.net

Ty ostatní musely mít podobně bláznivé názvy. Byly to víkendu ve znamení zábavy a neřízeného stylu života. Od pondělí do pátku v továrně, o víkendu rebelem. Všichni jsme to přežili ve zdraví, i když nás rodiče varovali!

Ale posuňme se o několik let do současnosti. S #mojezlato se naprosto rozcházíme v oblíbených hudebních žánrech. Ale to přece není na škodu. 😉 Také sluchové „zvyky“ před spaním máme opačné. Já potřebuji ke spánku ticho. Nejlépe „absolutní“, ale v domácnosti o pěti „dvounožcích“ a třech „čtvernožcích“, přání poněkud nereálné. #mojezlato naopak potřebuje zvukový podklad pro své usínání.

Největší zvuková „kolize“ nastává, když jsme oba kolem poledne doma. Znamená to, že #mojezlato má odpolední a já noční. Oba si po obědě chodíme na chvilku lehnout. V jižních státech to tak prý dělají běžně, tak proč by to nemohlo fungovat v ČR, ne? 😀 V období mimo prázdnin, kdy je Denisův pokoj volný, neb je ve škole, na praxi, to není problém. Vlezu si do jeho postele a vyspím se.

Jsou chvíle, kdy je doma. Nemoc, prázdniny, jiná aktivita. To přichází na řadu taktika manželské ohleduplnosti. 😉 Počkám, až #mojezlato u televize usne a pak pomalu snižuji hlasitost zvuku. Většinou se mi ji však podaří tím probudit. 😮 Ale když moje strategie funguje, je zvuk televize „tak akorát“ a mě se podaří rychle usnout. 🙂

Stává se, že #mojezlato neusne. Ale abych se vyspal já, sama hlasitost sníží na minimum. Jenže v tu chvíli se moje uši začínají snažit zachytit každé slovo, které se line z televize, a já nemohu usnout. Stejně, jako když je zvuk hlasitější. To je zase oblíbené Denise. Jak je v pořadu reklama, odejde od televize a nechá zvuk, tak jak je. A jak všichni víme, reklamy řvou nejvíc, aby na sebe upoutaly pozornost. Proto #mojezlato i Denisovi říkám: „Klidně se dívejte, nemusíte se kvůli mně omezovat, jen až vás to nebude bavit, vypněte televizi.“ A funguje to. 🙂

Hezký den 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s