Prodloužený víkend a pět dní volna?

Prodloužený víkend, pět dní volna, pět dní na chalupě! Jen #mojezlato, já a psi. Jak krásné se to zdálo, tak blbě to možná skončí. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

V noci, když jsem čekal na překladišti, volá #mojezlato, že si při venčení psů asi zlomila kotník. Je to přesně rok, co špatně došlápla a zpřetrhala si šlachy v kotníku. Šest týdnů noha v sádře. A teď zase. Večer před odjezdem na chalupu #navsi. Nešťastná se mne do telefonu ptá: „Proč já? Co jsem komu udělala?“

Snažím se ji utěšit, že to se prostě stává. Že by náš odjezd na chalupu nebyl úplný, kdyby se něco nepodělalo. Je to už taková naše tradice, že když už se nám povede odjet, stane se něco nepředvídatelného. Ať už přímo u nás doma, nebo v rodině vůbec. Jsme snad prokletí, že nemůžeme trávit pár dní mimo domov, v klidu?

Z myšlenek, že místo na chalupu, pojedeme ráno do nemocnice, mne vytrhuje dispečer, že návěs je plný. Bez nálady zavírám vrata, nechávám kontrolovat plombu a odjíždím na naše depo. Silnice jsou prázdné. Jasně, je půl třetí ráno. Mám strašnou chuť na kafe. Cestou zpět se zastavím na Kauflandu. Za cenu kafe v „normálním“ automatu, zde mám kávu a sušenku. 🙂

Cestou zpět se dovídám, že mám naložený už i druhý návěs. To byl fofr! 😮 A chce jet se mnou jeden z dispečerů do Prahy. Dívám se na hodiny. Času dost, abych stihl vlak a byl doma v půl sedmé. Z toho jediného jsem měl obavu. Je svátek, provoz #mhd a #pid je jako v neděli. Tzn., že nic moc nejede. Prdím na kafe v Kauflandu, jedu rovnou na HUB. Měním návěsy, „nakládám“ dispečera a jedu zpět. Jenže!

Na našem depu už nikdo není. Zase jsem poslední, kdo přijel. Takže si chemické kafe nedám ani u nás. 😦 Protože v pondělí a úterý mám dovolenou, nechávám klíče od #truck na vrátnici. Musím poslat SMSku kolegovi, aby věděl, kde je má v pondělí hledat. Jdu na nádraží čekat na vlak. Cigareta bez kafe chutná … divně. Koupím si ho ve Vysočanech, v podchodu metra. Na nádražní automat mne ani nenapadne pomyslet.

2013-07-05 06.05.42

Ten hajzl, automat v podchodu metra, mi „sežral“ dvacetikorunu! Ani nemá tlačítko, pro vrácení mince! Co je tohle za podvod? Pro dobrotu na žebrotu. Mohl jsem mít kafe a sušenku, teď mám prd. Ani tu dvacku už nemám. Raději jdu na stanici, ať mi neujede #bus. Stejně má zpoždění. Začínám věřit, že nám opravdu není přáno někam odjet.

Doma mě #mojezlato vítá s úsměvem na tváři. Kotník má sice oteklý, ale může chodit. Není to tak děsivé, jako loni. Dojdu se psy, udělám si konečně KAFE a pojedeme na pohotovost. A že prý ne! 😮 Že půjde do práce a podle situace se rozhodne, jestli odpoledne pojedeme na pohotovost, nebo vyrazíme na chalupu. Nálada se začíná zlepšovat! 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s