Nemusí pršet, stačí, když kape

Každý správný zelinář, před rokem 1989, razil heslo

„Brambora k bramboře, medvěd je na dvoře“

A všichni byli spokojení. Prodávající i nakupující. Dokonce i státní orgán, který na takové podnikání dohlížel.

Bohužel, mnozí se tak chovají i dnes. A nemyslím jen „zelináře“.

Mnoho odvážných se po „sametové revoluci“ vrhlo do vod zvaných podnikání. Chtělo dokázat, že podnikat na vlastní pěst lze i bez „velkého bratra“ v zádech, který do té doby na vše dohlížel a reguloval. Z počátku to vypadalo, že to by to mohlo i fungovat.

Na začátku 90. let vznikalo mnoho nových provozoven, které nabízely své služby za ceny lepší než konkurence na druhém konci ulice. Drobným živnostníkům se dařilo. Zaplnili díry na trhu, po kterých zákazník volal. Jak se jejich množství zvyšovalo, začalo se v některých jedincích probouzet srdce „velkopodnikatele“ a začali systematicky „potlačovat“ konkurenci. Vlastně už § 2 Živnostenského zákona říká: „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

A vznikla nová generace podnikatelů. Ta už nevytvářela žádné nové pracovní příležitosti. Začalo skupování pomalu krachujících firem. Nejprve byly slučovány do velkých celků, aby je bylo možno, za výhodnou cenu, prodat přicházejícím zahraničním korporacím. Jmění těchto jedinců rostlo raketovým tempem. A to jim dovolovalo „investovat“ do dalších příležitostí.

Byl to třeba lukrativní nákup a prodej pozemků. Za levno koupit volnou a neobhospodařovanou zemědělskou půdu. Proč byla tak levná? Protože se už předem vědělo, že se zde bude budovat silniční síť, která zde tolik chyběla. A s ní přijde tranzitní doprava a potřeba uskladnění ohromného množství zboží, které bude následně distribuováno zahraničním řetězcům, které zde začali budovat obchodní centra a hypermarkety.

Teď už volná zemědělská půda začíná docházet. A to jak pro stavbu skladových a výrobních hal, kterých je kolem dálnic takové množství, že některá na svoje majitele, nebo pronajimatele čekají i několik let. Ale už není k dispozici ani ta zemědělská půda, která by dokázala „zemědělci“ nadělit jeho medvěda. A kde ještě zemědělská činnost je aktivní, tam se pěstuje řepka na bionaftu, nebo produkt, který bude vyvezen do zahraničí, kde bude lépe zaplacen, než v domácím prostředí.

A kdo je vlastníkem této půdy? Zase ten živnostník, který na začátku skoupil provozovny v jedné ulici. A co český kupující? Ten se musí spokojit s dovozem potravin ze zahraničí. A že je cena tak nízká? Aby ne, když je dotována státem, odkud k nám přijíždí.

V posledních letech s oblibou stoupá počet Farmářských trhů. A to nejen ve městech, kde lidé s povděkem přijali možnost nákupu produktů od domácích malopěstitelů. Ale tyto trhy se rozšiřují i do měst malých, ba i na vesnici. To je trend poslední doby. Nákup potravin od malých pěstitelů. Měl by zaručovat čerstvost a kvalitu takových produktů. A pro ně právě platí nadpis dnešního zamyšlení: „Nemusí pršet, stačí, když kape“. Oni nejsou posedlí kvantitou, ale kvalitou, kterou nabízejí. A to je dobře.

A já volám, jen víc a houšť! Jen ať je vytlačen nenažraný hypermarket, který diktuje dodavatelům ceny, za kterých je ochoten od nich jejich výrobky koupit. On nehledí na spokojenost zákazníka, ale na svůj zisk. Jen mám obavu, aby se mezi „stánkaři“ nezačali objevovat zase ti „zelináři“, kteří byli na začátku tohoto článku.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice zamyšlení se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s