Člověk si nevybírá svůj osud, osud si člověka vybere sám

Chtěl jsem vám v pátek vyprávět o bezohlednosti řidičů. O matce, vezoucí ráno své dítko do školy pro vysvědčení, která naprosto bez rozmyslu vyjede z vedlejší, přímo před rozjetý náklaďák, aby po sto metrech opět odbočila. O mladé ženě, která v silném terénním voze, předjíždí přes plnou čáru. O dvojici mužů, kteří odpoledne, cestou z práce, opět z vedlejší, vjedou před náklaďák. Už si začínám připadat jako silniční strašidlo. Než by řidiči počkali, až přejedu, musí si, za každou cenu, dokázat, že na to jejich auto má, že to stihnou, že to ubrzdím. Jednou se to nepovede.

Po návratu domu, jsem vyprávění na internet vzdal. Hazardér zůstane hazardérem, blb – blbem, frajer – frajerem, i kdybyste je každý večer přivázali k židli a předčítali jim nehodovou statistiku. Každý strůjcem svého štěstí. Už kdysi, když jsem jezdil se sanitkou, jsem tvrdil, že součástí výuky v autoškole, by měla být návštěva pitevny, kde by adepti silničního provozu viděli na vlastní oči následky dopravních nehod.

I usedl jsem k televizní obrazovce a dobře jsem udělal. Po delší době jsem si dokonale vypláchnul slzní kanálky. Film Hačikó – příběh psa bylo přesně to, co jsem potřeboval. Oddechový žánr. Film bez výrazného děje, u kterého tušíte, jak se bude vyvíjet, přesto čekáte na každou další jeho minutu. Film o věrnosti zvířete k člověku, která přetrvává i po smrti „páníčka“.

S oblibou si na info stránce tv stanice čtu, o čem film, který sleduji je. Věděl jsem, že to bude smutný příběh. Většinou se těmto žánrům snažím vyhnout. Ač cholerik, u takových příběhů brečím, jako želva. Kdyby se o filmu dalo hovořit jako o knize, řekl bych, že jsem ho shlédl jedním dechem. Už dlouho jsem neviděl tak poutavý příběh na televizní obrazovce.

hachi-a-dog-s-tale-112883103Richard Gere v roli profesora Parkera je hlavní lidskou postavou a jeho herecký projev je skvělý, hlavním hrdinou je pes. Pes plemene Akita Inu – Hačikó.

JapaneseakitaNa celém filmu mne zaujalo několik momentů. První byl, když Cary-Hiroyuki Tagawa (ve vedlejší roli kolegy profesora Parkera (R. Gera)), vysvětluje profesoru Parkrovi, že nenašel psa on, ale že pes si našel jeho.

cc302e11e59b910cca32ca258bc9840aDalší a to už jsem začínal brečet, když Hačikó poprvé aportoval míček. Nechtěl nechat odejít pána z domu, opakovaně si s ním chtěl hrát (věděl, že se už nevrátí). A poslední, když se ke konci filmu, vrátí manželka profesora Parkera do města a před nádražím najde Hačikó, jak čeká, až se jeho pán vrátí z práce. Posadí se vedle něho a říká: „Hačikó, ty stále čekáš? Mohu čekat s tebou?

V sobotu, cestou autem, jsem o tom chtěl vyprávět #mojezlato. Když jsem vyslovil název filmu, přerušila mě a požádala, abych dál už nevyprávěl. Jako veterinární sestra se často setkává se smrtí zvířat. Sami jsme již nechávali „odejít“ dvě naše zvířata. Smrt věrného přítele, je pokaždé bolestivá. Ale zvířata mají tu výhodu, že je milující člověk může nechat „odejít“ důstojně a bez zbytečné bolesti.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice takhle mi tu žijem se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s