Nádraží, jiný svět

Cestující používající moderní, velká vlaková nádraží, si toho nevšimne. Ale cestující, nastupující, vystupující na menších nádraží, to pozná na první pohled. Atmosféra. Atmosféru menších, vesnických, zapomenutých nádraží.

2013-01-21 14.36.18_s_m

Jako by se zde zastavil čas. A ne jen tím, že budovy mají oprýskané omítky. V budovách, které již neplní svůj účel, se prohání vítr. Chybějí okna, lampy jsou rozbité. Nepoužívané koleje jsou zarostlé, výhybky nefunkční. Staré, odstavené vagóny, které kdysi vozily cestující, napadá rez. Někde je možné vidět i starou lokomotivu.

Ale stejně má takové nádraží svého ducha. Ne v podobě výpravčích, kteří na těchto stanicích slouží. Má v sobě svou krásu. Krásu zašlou, krásu zarostlou, krásu zapomenutou.

2012-09-04 14.40.12_m

Najde se zde i zákoutí oddechu pro čekající cestující. V létě ve stínu bříz, v zimě v nádražní čekárna.

2012-08-23 14.35.27_m

Výpravčí zde mají malé zahrádky, které lahodí oku a potěší srdce.

2012-09-04 14.50.50_m

Vývěsní tabule s příjezdy a odjezdy vlaků pamatují minulé století.

2012-08-28 05.37.03_m

Když na takové nádraží přijdete, pohltí vás ticho, klid. Sednete si na lavičku a čekáte. Očima bloudíte po okolí, hledáte, co se od předchozího dne změnilo. Vždy se něco najde. Čekáte na vlak. Vyhlížíte ho v zatáčce. Posloucháte jestli v dálce neuslyšíte jeho zatroubení. Kontrolujete semafor, kdy bude na koleji volno.

Atmosféru těchto nádraží doplňují pravidelní cestující. Ráno, odpoledne večer. Ti samí, jako předchozí den. Pravidelně přijíždějí a odjíždějí. Z práce, do práce. Ve stejný čas. Po čase se z těchto spolucestujících stávají přátelé, známí. Každý má svoje místo ve vlaku. I průvodčí jsou ti samí. Známé tváře už ani nekontrolují. Vědí, že by si nikdo z nich nedovolil jet „na černo“. Vždyť by to byla taková ostuda. Jsme přeci jedna rodina a o náklady na „svou“ trať se dělíme společně.

Když nastoupí nová, neznámá tvář, zvednou se oči cestujících a pozorují toho vetřelce. Průvodčí kontroluje jízdní doklad, a když je vše v pořádku, oči ostatních se sklání zpět ke knize, novinám, k pohledu z okna vlaku do ubíhající krajiny.

Nádraží, malá, vesnická, zapomenutá, to je jiný svět.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice zamyšlení se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s