Tak co?
Tak nic.
Tak slez.
Proč?
Proto!
Zavolám.
Nechci.
Tak kdy?
Co?
Mám zavolat.
Nevolej.
Nikdy?
Ne.
Jak ne?
Tak.
Tak čau.
Čau.
Já jdu.
Dobře.
Já fakt jdu.
Jo.
Mám zavřít?
Jo.
Zvenku?
Ne asi. Zevnitř.
Tak já zůstanu.
Hmm…
Tak co?
Dovolil jsem si sepsat, takové malé, desatero uživatele Twitteru, tak jak to cítím, že by se měl slušný “štěbetálek” chovat.
1.) Tweetuj o tom, co tě baví a co tě zajímá.
2.) Jsi-li svědkem zajímavé události, nenechávej si to pro sebe.
3.) Nepomlouvej sociální, národnostní, ani jiné menšiny.
4.) Vyvaruj se urážek ostatních uživatelů Twitteru.
5.) Netweetuj proti zaměstnavateli. Twitter je veřejný, může ho číst každy, i bez tvého vědomí.
6.) Používáš-li #4sq, gowallu, miso a jiné soc. sítě, snaž se co nejméně sdílet informace z těchto sítí na Twitteru.
7.) Jestliže 10 lidí tweetne to samé, nebuď jedenáctým v řadě.
8.) Líbí-li se ti něčí tweet, pošli ho dál (RT), nebo mu dej Favorite. Autora to vždy potěší.
9.) Když se tě někdo na něco zeptá, je slušné odpovědět. Za #follow friday #ff #ffcz poděkuj.
10.) Nemáš-li co říct, raději mlč
Reaguji tímto na mnoho tweetů, které se v poslední době objevují na Twitteru. Berte to prosím jako můj osobní pohled a názor.
Nikdy bych si nedovolil někomu doporučovat, nebo vnucovat, aby se tímto Desaterem řídil.
To si takhle jedu dnes z práce, kochám se okolím, okolo Auto ESA ve Štěrboholých, když ti najednou zahlédnu ve zpětném zrcátku auto, jak se řítí v protisměru. Najednou kvílení brzd, smrad spálené gumy a šlajfovačka zpět, do správného jízdního pruhu. Koukám, co z toho bude. Z auta vyskočí mladý klučina, prásknutí dveří muselo být slyšet až u Malešický spalovny a žene si to k autu za ním. V tu chvíli končí všechen svět kolem vás a jen pozorujete, co se bude dít. Začal bušit na okýnko autu za ním. v něm se krčí postarší pár. Mladík vztekle gestikuluje, bouchá pěstí do kapoty, pak i do okýnka a tuze sprostě nadává. Ze všech těch obscéních gest a nadávek bylo patrné, že mu postarší párek s “H” v reg. značce, provedla nějakou lumpárnu.
Tahat staříka z auta, se mladíkovi asi nectělo, tak si ještě jednou bouchnul do plechů, naskočil do své fárokáry, gumy opět zakvílely, zakouřilo se z nich a byl pryč. Staříci vypadaly dost vyděšeně. To víte, Praha. Nástrahy velkoměsta je zřejmě zaskočily víc, než si dokázali představit.
Chyba lávky, za první křižovatkou se stařík oklepal a udělal “myšku” dalšímu autu. Raději jsem dobrovolně zpomalil a doufal, že mi skočí červená, abych se otrlého staříka zbavil.
Takže, jaké z toho plyne poučení? Nejen mokrý řidičák, je past na okolní řidiče.
Mějte se hezky a dávejte na sebe pozor. Ahoj
Ranní počasí mne přesvědčilo o správném rozhodnutí zůstat do pondělí. Mrazivo, ale slunečno. Hned je v chalupě lepší nálada. Dnes také uskutečníme poslední výlet. Kam? Přeci na chloubu okolí – přehradu Želivka.
Je hodina před polednem a začalo sněžit. Drobné vločky rychle přešly do hustého sněžení. Pohled je to ale krásný. Už dlouho jsem se tak neradoval ze sněžení jako teď. Zřejmě proto, že vím, že za chvilku roztaje. Ne, teď už není doba na to, aby dlouhodobě sněžilo a sníh zůstal déle než hodinu.
Sluníčko se střídá se sněhovou přeháňkou, přesto vyrážíme na přehradu. Je to kousek, ale v půli cesty zastavujeme. Bezpečnostní přestávka, psi se potřebují proběhnout. Zastihla nás další sněhová přeháňka, ale psům to evidentně nevadí, honí se, jako by se nechumelilo. Všeho moc škodí, odvolávám je a pokračujeme v cestě. Po dalších 2 km jsme na místě. Chumelení přestává a my jdeme na hráz. Od září 2001 je přístup veřejnosti na hráz přehrady zakázán. A jak to vypadá, do budoucna se to nezmění.
Pamatuji jak kluci a posléze puberťáci, jsme se chodili pod přehradu koupat. Do řeky ne, ta je ledová, ale je tam koupaliště. Když se rodičům podařilo nás vyhnat, promrzlé, z vody, poslali nás nahoru na hráz, abychom se zahřáli. Někdy jsme šli po betonových schodech, jindy po travní části přehrady. Jo, to byla doba.
Jediná přístupová cesta, na hráz přehrady, končí kousek od hráze a vodní hladiny. Dál už se dostat nelze. Skrz mříže je vidět vodní plocha a koruna přehrady s přepadovou částí. Je to sice úchvatný pohled, asi jako na všech přehradách, ale nemožnost přístupu na celou hráz, tím ztrácí celé kouzlo.
A tímto výletem končí dovolená. Fotky v Praze zpracuji do galerií a posléze zveřejním. Jako na konci každé dovolené, domů se nám vůbec nechce. Ale nedá se nic dělat. Už se těším na další dny klidu, volna a odpočinku.
Veselé Velikonoce
Tak je to hezké, tak to má být. Od rána svítí sluníčko. Teplota nic moc, ale síla slunečních paprsků je znát. Ani vítr nefouká, je takové příjemné jarní ráno. V dálce mlha a nad ní sluníčko.
Může se vaše obec pochlubit, že má muzeum? Naše ano. Vždy ve svátky pořádá tématické výstavy. Dnes na téma Velikonoce. Děti i dospělí si mohli vyrobit vlastní kraslici, nebo zkusit ozdobit perníčky.
Muzeum je umístěno v objektu bývalé sýpky. Ten posléze sloužil k úschově sena. Po roce 1989 přestal být objekt používán a postupně chátral.
Před několika lety získala obec dotaci na jeho záchranu. Podmínkou bylo vybudování muzea. Spousta lidí si myslela, že to budou vyhozené peníze. Kdo prý sem bude jezdit.
V roce 2009 byla rekonstrukce dokončena a muzeum slavnostně otevřeno.
Ač naše chalupa s muzeem bezprostředně sousedí, byl jsem se v něm dnes podívat poprvé.
Je zde umístěna stálá expozice historie obce a obcí k ní přidružených.
Místní usedlíci i ti co tu mají jen chatu nebo chalupu, byli požádáni, jestli by nemohli věnovat něco ze starého "harampádí", nebo staré fotografie. Je hezké vidět vesnici na přelomu a začátku minulého století. Jsou tu i fotky zámku, když byl obydlen bývalými majiteli. Dnes je v žalostném stavu.
Některé předměty a fotografie ve mě vyvolaly vzpomínky na dětství. Na místa, kde jsme si jako kluci hráli, stavěli bunkry, vory a zažívali mnohá dobrodružství. Některá místa jsou stále stejná, jiná změnila svůj vzhled a některá úplně zmizela.
Všechny takové vzpomínky se v muzeu vracejí. A tak to má být. Návštěva muzea nemá jen nabídnout ukázku věcí nebo míst, která nemůžeme vidět, ať už jsou nepřístupná, nebo už dávno neexistují, muzeum nám má připomenout i vzpomínky dávno zapomenuté.
Jsem rád, že naše obec má svoje muzeum.
Chcete-li se na vesnici něco dozvědět, jděte do hospody, obchodu a má-li vaše vesnice poštu, tak tam. Úspěch nových informací zaručen. Není potřeba kupovat tisk, od bulvárního po seriózní. Chvilku si stoupněte, popřípadě sedněte, někam do rohu a pozorně poslouchejte. Ti ostřejší se mohou zapojit do diskuze. Dozvíte se nejen co se děje ve světě politiky, všechny zákulisní informace jsou 100% zaručené, ale i co, kdo, kde, s kým a za kolik. Dozvíte se i co je nového a zajímavého ve vesnici a blízkém okolí.
Je pátek. Vlastně už je to týden, co jsem se psy na chalupě. Také už je to druhý den, co přemýšlím, že se vrátíme do Prahy dřív, než jsem plánoval. Původní záměr byl, tu být do Velikonočního pondělí, s návratem v úterý dopoledne. Teď, po předpovědích počasí se zdá, že se do úterý počasí nezmění. Občas déšť, pod mrakem, v noci teploty pod nulou. Asi zůstaneme jen do neděle. Velikonoční pondělí už bychom oslavili doma.
Ve chvíli, kdy se se psy začnu chystat ven, začne pršet. Žádný ceďák, ale takové nepříjemné mrholení. Není to ani na courání v lese. Psi jsou po chvíli úplně mokří. I když jim dám dečky, ta vlhkost se jim pod ně dostane. V chalupě je musím stejně oba vytřít ručníkem. Je to takové trudomyslné. Počasí je dobré, tak akorát na ležení. A to vás po chvíli stejně přestane bavit.
